Rakve ověnčené vlajkami vyjíždějí v posledních dnech z pochmurné vojenské nemocnice v Latákíji každé ráno. Převážejí mrtvé vojáky syrského režimu po klikatých venkovských cestách do jejich rodných vesnic v okolních kopcích. Děti křičí. "Bůh! Bašár (prezident)! Sýrie!" Věří, že synové jejich vesnic se stali mučedníky, píše list The Wall Street Journal.
Tak vypadají dny ve vesnicích syrských alávitů, jedné z nejosobitějších a nejméně prozkoumaných náboženských sekt na Blízkém východě. V Sýrii představují alávité asi 12 procent populace. V dnešní době zaujímají kritickou a kontroverzní roli v obraně režimu prezidenta Bašára Asada.
Mnozí z nich sami sebe vnímají jako první i poslední linii obrany celého syrského národa.
"Syrská armáda se dnes mění na alávitskou milici," tvrdí Joshua Landis, známý blogger a expert na Sýrii z americké Oklahomské univerzity. "S tím, jak sunnitští vojáci zbíhají na stranu rebelů, stále více alávitů je vtahováno do armády. Ta odvádí stále více vesničanů," vysvětluje Landis.
Syrský konflikt se stává stále více násilným a krvavým a na mnoha místech došlo údajně k masakrům páchaným armádou na civilistech. Podle vojenských analytiků vládní vojenské zátahy vedou právě alávitští důstojníci a vojáci. Zvěrstva ale páchají i rebelové, hlavně nejrůznější islamistické bojůvky.
Pokud by současná vláda padla, budou alávité jako celek nejspíš terčem odplaty, obávají se experti. Z toho důvodu si už alávitské režimní špičky připravují opevněné úkryty v horách na syrském severozápadním pobřeží.
Alávité měli jako sekta obtížné postavení vždy. Své jméno odvozují od Alího, bratrance a zetě proroka Muhammada, jemuž přiznávají velký význam i muslimští šíité. Přesto jsou považování za odpadlíky jak sunnity, tak i mnohými šíity. Jejich náboženství je tajné, spravované hrstkou horských šejků a jeho učení většina alávitů ani sama nezná.
V praxi dnes ale drtivá většina alávitů žije velmi světským životem. Pijí alkohol, ženy se nemusí zahalovat, nenavštěvují mešity.
Z nuzné alávitské vesnice pocházel i prezident Háfiz Asad, otec nynějšího prezidenta. Ten založil současný režim v roce 1971 a svými soukmenovci obsadil vysoké vojenské posty i výzvědné služby. Asadův klan ovládá od té doby celou zemi a alávité drží klíčové instituce státní moci. Dolů z hor ale alávity přivedli už Francouzi v době mandátní správy v první polovině 20. století.
Ti je chtěli záměrně využít jako politickou protiváhu dominantní sunnitské populaci a ve 20. a 30. letech měli alávité v rámci francouzského mandátu autonomii.
Podle alávitů je jejich podpora režimu neotřesitelná. Každodenní příliv rakví do chudých vesnic ale vyvolává reptání těch alávitů, kteří sledovali, jak se Asadova rodina roky obohacovala. "My máme rakve, vy máte paláce," praví fráze kolující mezi nespokojenými alávity. I přes to se i chudým alávitům v horských vesnicích daří mnohem lépe než jejich předkům a mají status, kterého se jim v jejich dlouhé historii dostalo jen málokdy.
