Krátce před volbami v Turecku museli svá parlamentní křesla opustit čtyři poslanci ultranacionalistické Strany národního hnutí (Milliyetçi Hareket Partisi; MHP). Důvodem jsou sexuální videa dotyčných politiků, která kdosi umístil na webu. Z aféry může profitovat vládní strana AKP.
Devlet Bahçeli zuří. Šéf tureckých nacionalistů (MHP) je sice rozhořčený poměrně často, ale v těchto dnech k tomu má závažný důvod. Na internetu se objevilo už několik videonahrávek, jež ukazují spolustraníky z užšího kruhu kolem něj v choulostivých sexuálních situacích.
Cílem zatím posledního anonymního "útoku" na webu se stal místopředseda MHP. Videonahrávka ho zdiskreditovala tak, že o uplynulém víkendu opustil svůj post v čele strany. Za uplynulé dva týdny se museli ze stejných důvodů vzdát poslaneckého mandátu čtyři vysoce postavení členové MHP.
Krajní nacionalisté se do parlamentu v Ankaře dostali před čtyřmi lety, kdy překročili nutnou desetiprocentní hranici a ziskem 14,3 procenta hlasů obsadili v zákonodárném sboru 71 křesel. MHP je známa svou mládežnickou organizací Šedí vlci (Bozkurtlar). Partaj zažívala předtím největší slávu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy měla statisíce členů.
V Turecku se konají parlamentní volby zhruba za tři týdny (19. června) a předvolební boj postupně vrcholí. Videa se sexuálními hrátkami pravicovou MHP těžce poškozují. Ještě před několika týdny měla podle průzkumů podporu zhruba 14 procent voličů, nyní je to kolem deseti procent. To je v Turecku hranice, kterou je nutné překonat, aby se strana dostala do parlamentu. Ultranacionalistům hrozí, že tentokrát zůstanou před jeho dveřmi.
Pád MHP by přišel velmi vhod vládní Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP) a premiérovi Recep Tayyip Erdogana, který usiluje o své znovuzvolení.
AKP sice vede v průzkumech obliby, ale lépe než v uplynulých deseti letech na tom jsou sociální demokraté a také nezávisle kandidující Kurdové by mohli získat více poslaneckých mandátů než roku 2007.
Erdoganovým cílem však není jen zisk prosté většiny v parlamentu, ale většiny ústavní. Premiér plánuje po volbách nový základní zákon. Jeho hlavním cílem je učinit z Turecka prezidentskou republiku po vzoru Francie - první hlavou státu by měl být právě on.
Tento cíl může ale dosáhnout jen tehdy, pokud se MHP do parlamentu nedostane. Nyní je v něm jako třetí strana. Bez ultranacionalistů by zůstaly v parlamentu jen dvě strany, jež by se křesla rozdělily tak, že by vládní AKP získala ústavní většinu.
Není tedy divu, že šéf MHP Bahçeli je přesvědčen, že za diskreditační sexuální kampaní na webu stojí turecká tajná služba, kterou kontrolují vládnoucí konzervativci. Podezření podporuje prokázaný fakt, že Erdoganovci už déle celoplošně sledují a odposlouchávají své potenciální politické protivníky.
Špinavá kampaň s tajně pořízenými videi a jejich umisťování na webu do toho dobře zapadá.
Turecká vláda, přirozeně, jakoukoli souvislost s natočenými sexuálními radovánkami nacionalistů popírá. Na straně druhé ale nevynechá žádnou příležitost, aby pokles obliby MHP samolibě a sarkasticky nekomentovala. A snaží se všemožně bodovat na pravé straně politického spektra. Patří k tomu i stržení památníku smíření s Arménií ve východanatolském Karsu.
Ani v přístupu k dalším politickým rivalům si vládní AKP nebere rukavičky. Oblíbeným terčem je kurdská Strana míru a demokracie (BDP), jejíž volební kanceláře se téměř pravidelně ocitají v plamenech. Jejich kandidáty ohrožuje policie.
Snaha vlády zakázat deseti významným členům BDP účast ve volbách ale nakonec vládě premiéra Erdogana nevyšla. Odpor veřejnosti byl příliš silný.
