Turecko, sekulární muslimská demokracie usilující o členství v EU, volí v neděli nový parlament.
Jasný náskok podle průzkumů drží vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP). Očekává se návrat nacionalistů, kteří podle analytiků využívají rostoucí skepse Turků ohledně členství v EU a frustrace z útoků kurdských radikálů.
Premiér a šéf AKP Recep Tayyip Erdogan, jehož strana má islámské kořeny, byl nucen volby vypsat několik měsíců před řádným termínem po střetu se světskými kruhy ohledně kandidatury svého ministra zahraničí Abdullaha Güla na úřad prezidenta.
Opozice se obávala, že Gülovo vítězství by ohrozilo sekularizaci Turecka a zvýšilo by vliv islámu na místní politiku. Za zachování světského rázu země demonstrovaly v tureckých městech statisíce lidí.
Jedním z hlavních volebních témat je volba hlavy státu, konkrétně to, zda ji volit přímo, jak navrhuje Erdogan, nebo zachovat stávající volbu v parlamentu. Turci by o tom měli rozhodnout i ve všelidovém hlasování.
Většina hlavních stran se během volební kampaně vyhnula tématu vstupu Turecka do Evropské unie, vůči kterému jsou Turci skeptičtí.
Ekonomika:
Za vlády nábožensky konzervativní AKP rostla turecká ekonomika o sedm procent ročně, zahraniční investice stoupaly a inflace klesla na jednociferné číslo; není to tak dávno, kdy Turci nosili po kapsách stamiliony – reforma škrtla tři nuly.
Druhou stranou mince je rozšiřující se propast mezi majetnými a nemajetnými. Říká se, že Turecko bohatne a Turci chudnou. Nezaměstnanost se v sedmdesátimilionové zemi drží stále nad deseti procenty, ale někteří ekonomové si myslí, že reálné číslo je daleko vyšší, hlavně v chudých zemědělských oblastech. Silná turecká lira také přidělává starosti vývozcům, obchodníkům i spotřebitelům.
Opozice kritizuje vládu za prodeje bank a jiných společností cizím investorům. Vysoký rozpočtový schodek se opozici také nezamlouvá.
Bezpečnost:
Strana pracujících Kurdistánu (PKK), postavená mimo zákon a označovaná za teroristickou organizaci Tureckem i jeho západními spojenci, vystupňovala útoky na vojenské i civilní cíle, hlavně na kurdském jihovýchodě země. Po útocích se začaly ozývat hlasy vyzývající ke vstupu armády do severního Iráku, kde má mít marxistická PKK základny. Někteří politici se také dožadovali znovuzavedení trestu smrti.
Kromě PKK je také občas slyšet o násilnostech páchaných extremisty z obou krajů politického spektra. Útoky sebevražedných atentátníků napojených na bin Ládinovo teroristické hnízdo al-Kajdy během vlády AKP zůstaly vzácností (v Istanbulu v listopadu 2003 zemřelo na šedesát lidí).
Irák:
Všechny politické strany kritizují politiku Spojených států v sousedním Iráku. Vývoj prý povede ke vzniku nezávislého Kurdistánu a vyvolá nepokoje u turecké populace Kurdů, kterých je až patnáct milionů (viz TÝDEN 29/07).
Vztahy s iráckou vládou jsou chladné. Turecku se nelíbí, že Iráčané nedokázali potřít PKK na severu země.
Islám:
Vládnoucí AKP má silné vazby na islám a hodlá uvolnit (nebo úplně zrušit) omezení týkající se náboženských symbolů a vyjadřování (zakázány jsou například klasické kníry, nebo zahalování žen). Vojenská elita se takovému postupu brání a dává najevo, že se postaví proti každému porušení sekularizace, odloučení náboženství od státu.
Evropská unie:
Ačkoliv byla v roce 2005 zahájena jednání o vstupu Turecka do EU, Turci sami se stali euroskeptiky a vstup do Unie není hlavním tahákem předvolebních mítinků. Nacionalisté jsou k Bruselu velmi kritičtí, když zmiňují předpojatý přístup EU k tématům od Kypru až po lidská práva. Všechny strany svorně odmítají ústupky v kyperské otázce, dokud Unie neukáže dobou vůli a neuvolní obchodní omezení proti turecké části Kypru.
Na snímcích: (1) zaplakátovaný předvolební Istanbul; (2) istanbulská luxusní čtvrť Gültepe, oba snímky 18. července; (3) Nesrin Baytoková, kandidátka Republikánské lidové strany (kemalistů) v Ankaře během kampaně 17. července.
Foto: Reuters
