Turecko volí v neděli nový parlament a vládnoucí konzervativci ze Strany pro spravedlnost a rozvoj (AKP) mají nejvyšší šance získat nový pětiletý mandát. Přehled nejvýznamnějších tureckých politiků.
Premiér Recep Tayyip Erdoğan (53):
Vůdce Strany pro spravedlnost a rozvoj (AKP) je nejpopulárnější turecký politik. Od doku 2003, kdy se stal premiérem, dirigoval silný ekonomický rozvoj země a start přístupových rozhovorů s EU.
Dřívější starosta Istanbulu si odseděl v roce 1999 krátký trest za předčítání „příliš islámské“ básně na veřejném shromáždění. Sekularistické elity a hlavně vojáci mu nedůvěřují.
Zbožný muslim a otec čtyř dětí je známý svou láskou k fotbalu. Jako mladík měl dokonce hrát za Fenerbahçe Istanbul, ale otec mu to zakázal.
Ministr zahraničí Abdullah Gül (56):
Oddaný Erdoğanův zástupce si vysloužil mezinárodní respekt jako architekt žádosti o vstup Turecka do EU. Byl stranickým kandidátem na prezidenta, ale jeho volbu v dubnu zablokovaly opoziční strany. Námitky směřovaly hlavně na adresu jeho islamistické minulosti a k faktu, že jeho žena nosí tradičná muslimský šátek.
Gül trvá na tom, že zůstane prezidentským kandidátem i nadále. A pokud AKP zvítězí dostatečným rozdílem, tak má šanci do prezidentského křesla usednout.
Gül studoval v Británii a mluví plynně anglicky. Je brán za více kosmopolitního a uhlazeného, než Erdoğan. Má tři děti a jako Erdoğan fadí fotbalu, klubu Beşiktaş Istanbul.
Deniz Baykal (69):
Dlouholetý vůdce hlavní opoziční strany, přísně sekulární Republikánské lidové strany (CHP). Liberálové ho obviňují, že táhne sociálně demokratickou stranu nacionalistickým směrem.
Baykal byl ministrem zahraničí v letech 1995–1996. CHP je strana zakladatele Turecké republiky Mastafy Kemala Atatürka.
Baykal studoval prestižní americké univerzity, ale americkou kampaň v Iráku ostře odsuzuje. Ve volební kampani se soustřeďuje na kritiku AKP a jejího nábožensky konzervativního kursu.
Devlet Bahçeli (59):
Je hlavou Strany národního hnutí (MHP) a byl dlouholetým aktivistou extrémní pravice. S MHP souvisí v Turecku a západní Evropě hnutí Šedých vlků, nyní zakázaných.
Bývalý ekonom umírnil své politické projevy poté, co se jeho strana dostala do koalice období 1998-2002.
Bahçeli chce překonat neúspěch minulých voleb, kdy se jeho strana nedostala do parlamentu a používá agresivní nacionalistickou rétoriku. Navrhuje útok na PKK v severním Iráku. Také je pro znovuzavedení trestu smrti.
Mehmet Ağar (55):
Vede konzervativní, ale sekularistickou Demokratickou stranu (Demokrat Parti; DP). Strana byla ve vládě v osmdesátých a devadesátých letech jako Doğru Yol Partisi, tedy Strana pravé cesty.
Bývalý šéf policie figuroval v roce 1996 ve skandálu, ve kterém byly odhaleny podivné vazby mezi zákonodárci, kurdskými rebely a podsvětím. V současné kampani vyzývá k opatrnosti v kurdské otázce.
Cem Uzan (43):
Krátce před volbami 2002 založil Stranu mladých (Genç Parti) a získal překvapivých 7,5 procent. Na parlamentní křesla to sice nestačilo, ale jeho mladistvý vzhled a populistická hesla mu dávají slušné šance i v těchto volbách.
Pochází z významné podnikatelské rodiny Uzanů. Jeho otec a bratr jsou obviněni ze zpronevěry a podvodu. Jejich případ se táhne několik let a Uzan prohlašuje, že případ je politicky motivovaný.
•
K výslovnosti tureckých jmen:
c = dž
ç = č
ğ = mezi samohláskami pro usnadnění vynechat (Erdoğan, čti Erdo´an), před souhláskou jak gh (Doğru, čti Doghru)
ş = š
y = j
Na snímcích: (1) Abdullah Gül, Erdoğan a jeho manželka Emine v Izmiru, 8. červenece; (2) Deniz Baykal, předseda kemalistů, v Sakarji, 19. července; (3) Devlet Bahçeli (MHP) v Sivas, 18. července; (4) Mehmet Ağar (DP) v Istanbulu, 14. července; (5) Cem Uzan v Burse, 16. července 2007.
Foto: Reuters (1 a 5), AP (2-4)
