Ujguři mají jako muslimové nevýhodu, říká sinolog

Čína je terčem široké kritiky kvůli své národnostní politice, za hlavní oběti jsou považováni Tibeťané a Ujguři. Můžeme hledat nějaké paralely?
Tibet i Sin-ťiang jsou obrovská území s nechanskými etniky, která byla začleněna do Číny relativně nedávno - poslední připojení se odehrálo se vznikem Čínské lidové republiky. Obě jsou strategicky důležité oblasti. Sin-ťiang je brána do střední Asie a Ruska, ze stejného hlediska představuje Tibet pomezí s Indií a Pákistánem. A obě jsou důležité z hlediska energetické bezpečnosti. Sin-ťiang je největší domácí producent ropy, je tam spousta zemního plynu, uran... V Tibetu zatím nedochází k takovému rozmachu exploatace přírodního bohatství, ale o zásobách nerostných surovin se ví. Hlavní rozdíl je, že Ujgurů je asi deset milionů (Tibeťanů zhruba polovina - pozn. red.) a že Sin-ťiang je více počínštěný.

ČTĚTE TAKÉ: Násilí v Číně: prezident Chu Ťin-tchao se vrací z Evropy
                        Co se skrývá za násilím v Sin-ťiangu?

Co se mezinárodního povědomí týče, je na tom Tibet podstatně lépe...
Rozhodně, několika faktory. Osoba dalajlamy je známá ve světové kultuře, buddhismus se studuje díky určitému boomu náboženství. Ujgurský exil není tak známý, bylo tam několik skupin, které se až v posledním době začaly spojovat. Představitelka Rebija Kadirová, která žije v americkém exilu, je známá až v posledních letech. Světová média věnovala zvýšenou pozornost Ujgurům, až když se třináct z nich dostalo na Guantánamo. Ujguři mají nevýhodu, že jsou muslimové a právě nyní je celosvětové klima lehce antimuslimské.

ČTĚTE TAKÉ: Na vězně z Guntánama čekají v Mnichově nevěsty

Jsou tedy populárnější v muslimských zemích? A ve střední Asii zvlášť?
Do toho se promítá velmi dobře fungující čínská diplomacie, která si dokáže koupit spojence v potlačování ujgurského disentu. Jejich komunity v Pákistánu byly zakázány pákistánskou vládou, která je nejbližším spojencem Číny v jižní Asii. Podobný osud postihl ujgurské vysílání v Saúdské Arábii. Ve střední Asii došlo k několika nevyjasněným atentátům na představitele ujgurského exilu, jiné lídry pozavírali. Naopak Čína podporuje spřátelené vlády. Například Islam Karimov se mohl na Peking spolehnout během nepokojů v Andidžanu v roce 2005. Na druhou stranu muslimové jsou velice solidární a mezi běžnými lidmi existuje silné povědomí, že Ujguři trpí pod jhem komunistického ateistického státu, když to takhle řeknu.

Jak je na tom podpora na Západě? Tibet budí v Evropě a v Americe ohromné ohlasy, nedočkáme se triček à la Free Ujguristán?
Ujguristán je takový novodobý konstrukt, špatně používaný termín. Původně šlo o buddhistický stát ve východním Sin-ťiangu. Každopádně v zemích, kde je silná ujgurská komunita, je úsilí exilu patrné, v Holandsku, severní Evropě, Německu či USA proběhly demonstrace před čínskými ambasádami na podporu práv Ujgurů. V Čechách nežijí, takže povědomí je nízké, ale v západní Evropě si můžete sehnat tričko s ujgurskou vlajkou.

ČTĚTE TAKÉ: Ujgury čeká převýchova. Rebely preventivní údery

Spolupracují nějak Ujgurové s Tibeťany?
Rebija Kadirová několikrát vystoupila společně s dalajlamou. Obě etnika jsou ve stejné situaci a spolupráce Ujgurů, Tibeťanů a čínského chanského exilu se prohlubuje. V Chartě 08, dokumentu sepsaném čínskými intelektuály a aktivisty, se objevil požadavek federalizace Číny podle etnických hranic, což je velký posun. Tyto složky začínají vytvářet určitou jednotnou protivládní frontu.

Ujgurský separatismus je často spojován s terorismem, nakolik jsou tato obvinění skutečná?
K několika teroristickým činům došlo vloni, v olympijském roce Čína interpretuje veškeré projevy jako zorganizované zvenčí, teroristy a tak dále. Ale já myslím, že otázka terorismu je velmi sporná. Několik organizací se přihlásilo k odpovědnosti za některé útoky, ale tato zodpovědnost byla popřena samotnými čínskými autoritami, což je velmi pozoruhodné. Na internetu je aktivních několik skupin, já vím asi o dvou nebo třech, které o sobě dávají vědět formou prohlášení, takového toho klasického provolání se samopalem v ruce. Ale zatím se neuskutečnily žádné dobře zorganizované teroristické činy a není potvrzena žádná návaznost na al-Kajdu. Pokud nějaká výkonná teroristická organizace existuje, nepředstavuje mainstream ujgurského myšlení. 

Jsou Ujguři organizováni pod nějakým vedením, nebo je dnešní situace spontánním hnutím?
To, co vidíme dneska, začalo požadavky na vyšetření incidentu v jižní Číně, kde zahynulo kolem dvaceti Ujgurů. Zdá se, že vznikla víceméně spontánní demonstrace, která pak byla násilně potlačena, a až z toho vznikly vlastní mezietnické nepokoje. Nejde o boj proti terorismu jako loni, kdy třeba skupina Ujgurů zaútočila noži na checkpoint, ani o potlačení demonstrací armádou. Dochází k situaci, že jeden normální člověk zabije druhého jenom proto, že je jiné národnosti - to jsme tu viděli naposledy před třiceti lety. Jen se ukazuje, že národností politika v Tibetu a Sin-Ťiangu nefunguje.

Troufnete si předvídat budoucí vývoj?
Nic nenasvědčuje tomu, že by čínské autority hodlaly změnit svou politiku, natož pak rétoriku. Oficiální pozice čínské vlády je, že demonstrující lidé jsou kriminálníci a byli organizováni ze zahraničí. Spíš to naznačuje, že se vývoj bude ubírat směrem, který jsme viděli loni v Tibetu. Posílí se vojenská přítomnost, hlasy volající po změnách v politice budou tvrdě umlčeny a posílí asimilační kurz národnostní politiky.

Může se to projevit v posílení terorismu?
Určitě, každá akce vyvolává reakci, projevy můžou být podobné tomu, co vidíme v dnešních nepokojích. Pokud se nezmění politika, nezmění se ani názor lidí na tu politiku.

Foto: Reuters, AP