Zalman Deren tráví většinu svého času studiem tóry v malé synagoze poblíž Zdi nářků v Jeruzalémě. Je mladý a tělesně zdatný, má ženu a tři děti, které musí živit, ale nemá žádnou práci. Ta by ho totiž rušila od náboženského studia. Nemusí ani do armády, ale to se už brzy změní.
Nedaleko od Derenovy synagogy se nachází největší izraelská škola tóry ješiva Mir. V prostorných třídách je velmi hlučno, protože zde stovky mužů všech věkových kategorií luští náboženské texty, o nichž pak hodiny debatují. Většina z nich je také ženatá a má děti, ale nikoliv práci, která by je živila.
Den ženatého studenta na plný úvazek většinou začíná domácí modlitbou, studovny se otevírají okolo deváté ráno a zavírají mezi šestou a sedmou večer. V ješivě Mir jsou podle jednoho z rabínů mezi sedmi tisíci studenty muži od 18 do 80 let.
"Náš nejstarší student se zde učil po 68 let a zemřel, když mu bylo přes 80," vypráví. "Jediný důvod odejít, je když se stanete rabínem, ztratíte finanční podporu a nebo se ocitnete pod tlakem rodiny."
V Izraeli je odhadem na 60 tisíc mužů, kteří se na plný úvazek věnují studiu tóry. Žijí často v chudobě, ale v přesvědčení, že svou činností naplňují nejvyšší náboženské poslání. Na oplátku jim stát dává skromné stipendium a výjimku z vojenské služby, která je jinak pro všechny židovské občany Izraele povinná.
Charedim by prý v armádě nemohli žít podle svého nábožeství
Tento čtyřiašedesát let trvající pakt mezi státem a ultraortodoxními židy se však má brzy výrazně změnit. Izraelská vláda Benjamina Netanjahua jedná o reformě, která by postupně výrazně omezila počet náboženských studentů na plný úvazek a zavedla povinnost vojenské, nebo civilní služby pro většinu ultraortodoxních židů.
Konkrétní podrobnosti plánu, který by měl podle rozhodnutí ústavního soudu vstoupit v platnost do 1. srpna, ještě musí schválit vládní koalice, ale zpřísnění pravidel má širokou podporu v izraelské společnosti.
V průzkumu veřejného mínění se loni 93 procent dotázaných, kteří nebyli ultraortodoxními židy, vyjádřilo pro to, aby tato menšina sloužila v armádě nebo náhradní civilní službě. Na začátku července na podporu stejného požadavku pochodovalo Tel Avivem 20 tisíc lidí.
V ješivách rozesetých po Jeruzalémě se studenti i rabíni cítí nepochopeni a odmítají obvinění, že jen zneužívají sociálního státu a vyhýbají se povinnosti. "Nejvznešenější židovskou činností je studium tóry - je to slovo boha," vyjadřuje své přesvědčení rabín se šedým plnovousem z ješivy Mir. "Tím, že to děláme, splňujeme nejvyšší nařízení a zasloužíme si největší odměnu."
Jeden z jeho studentů, otec pěti dětí, který v ješivě studuje již 18 let, si myslí, že propast mezi izraelskou sekulární většinou a charedim - hebrejský výraz pro ultraortodoxní židy, který označuje "ty, kteří se třesou před bohem" - je nepřekonatelná.
"Slepému nemůžete vysvětlit zelenou barvu," nechal se slyšet student, který stejně jako jeho učitel nechtěl sdělit své jméno.
Klesá počet armádních rekrutů
V předcházejících stoletích se náboženskému studiu na plný úvazek nemohlo v jednotlivých komunitách věnovat příliš mnoho mužů. Ale po založení Izraele v roce 1948 sociální stát tuto činnost umožnil mnohem většímu počtu z nich. Dnes tak tóru studují celý den, pět dní v týdnu, a po tolik let, kolik chtějí, desetitisíce ultraortodoxních mužů.
Oni i jejich velké rodiny ale zatěžují izraelskou ekonomiku a jejich výjimka z vojenské služby vede k tomu, že klesá počet armádních rekrutů.
Dosavadní výjimka ze služby v armádě však není jedinou otázkou, která rozděluje haredim a většinovou společnost. Jako nejrychleji rostoucí část izraelské populace, se ultraortodoxní židé stěhují do stále dalších míst, kde se snaží vytvářet přísně náboženské enklávy, v nichž často moderní Izraelci nechtějí žít.
Řadu z nich pobouřili například tím, že ve svých enklávách nutí ženy sedět v zadní části autobusů veřejné dopravy, nebo jim zakazují zpívat na vojenských slavnostech. Někteří z ultraortodoxních židů ženy, o nichž jsou přesvědčeni, že nejsou přiměřeně oblečené, šikanují a plivou na ně.
Podle mnohých jim také vzhledem k jejich počtu připadá příliš výrazná role v politickém životě země.
Podle Derena, který vyrůstal v americkém Pittsburghu, není překvapivé, že pro lidi žijící mimo svět ultraortodoxních židů je těžké pochopit, proč někteří dávají přednost duchovnu před pozemským úspěchem. "Pokud je život jen o honbě za penězi, pak jsem blázen," říká během přestávky studia židovského náboženského práva. "Ale jestli je o něčem víc, pak jsou blázni oni."
Charedim rozbili vládní koalici
Minulý týden se kvůli sporu o vojenskou službu charedim rozpadla izraelská vládní kolaice. Poslanci izraelské koaliční strany Vpřed (Kadima) odhlasovali vystoupení své formace z vlády premiéra Benjamina Netanjahua.
Centristická Kadima do vlády vstoupila teprve v květnu. I po jejím odchodu bude mít vláda k dispozici parlamentní většinu, protože bude mít stále 66 ze 120 parlamentních mandátů.
Pro vystoupení zvedlo ruku 24 poslanců Kadimy, tři byli proti. Krátce nato předal její vůdce Šaul Mofaz Netanjahuovi demisi. Ve vládě zastával funkci premiérova náměstka.
Kadima vstoupila do vlády právě proto, aby se podílela na sepsání nového branného zákona. Měl ukončit původní systém, který z vojenské povinnosti vyvazuje příslušníky ultraortodoxní komunity.
Změnu zákona nařídil v únoru soud, který rozhodl, že původní zákon je neústavní. Na změnu dal vládě termín do 1. srpna. Kabinet, v němž jsou zastoupeny také náboženské strany, nyní tvrdí, že do 1. srpna nestihne vyjednat kompromis.
Část charedim už v armádě slouží
Malá část ultraortodoxních židů se nicméně pro vstup do armády rozhoduje dobrovolně. Existuje například bojová jednotka Nezach Jehuda, která se skládá zčásti z ultraortodoxních židů a zčásti z religiozních sionistů.
Dále existuje zařízení jménem Šachar, které je integrováno do řady vojenských jednotek, například u vojenského letectva.
Slouží u nich většinou starší studenti tóry. Armáda se jim snaží vytvořit podmínky, aby mohli žít podle náboženských rituálů.
