Kimova říše
Uprchlík: Svět o zločinech v KLDR jen mluví a nic nedělá

Mezinárodní společenství má tendenci vyhýbat se střetům, což je jeden z důvodů, proč svět neřeší porušování lidských práv a masakry politických vězňů v Severní Koreji. Státy o tomto problému jen mluví, ale nic nepodnikají. Takto kritizoval přístup mezinárodního společenství ke komunistické KLDR na konferenci k Ceně Václava Havla za lidská práva Sin Tong-hjuk, jediný známý Severokorejec, který vyrostl v tamním pracovním táboře a podařilo se mu z něj utéct. Vylíčil také drastické podmínky v táborech, kterým musí čelit i děti, jako byl on.

"Mezinárodní společenství má tendenci vyhýbat se střetům, a to je jeden z důvodů, proč se svět nezabývá Severní Koreou," soudí Sin, podle něhož se klíčové velmoci jako USA a Čína necítí KLDR ohroženy, jinak by konaly. Peking nebo Moskva Severní Koreu naopak podle něj podporují. "Dnes státy jen diskutují a k ničemu to nevede," postěžoval si mladý muž, který strávil prvních 24 let svého života v severokorejském táboře pro politické vězně. "Mezinárodní společenství hovoří o situaci lidských práv v KLDR už 20 let a přitom se nic nezměnilo," dodal.

"Naší největší chybou je, že máme problém uvěřit (tomu, co se v KLDR děje) a také se dostatečně neumíme poučit z historie," tvrdí Sin, který po útěku z KLDR založil organizaci upozorňující na situaci v jeho rodné zemi. "Toto tragické porušování lidských práv se může stát i jinde, třeba v České republice," varoval.

"Až lidé skutečně uvidí, jaké masakry se v Severní Koreji dějí a jejich pachatelé budou pohnáni k zodpovědnosti, tak se snad situaci změní," věří. Pro oběti režimu to podle něj ale bude už pozdě. "Nemá ani smysl potrestat (současného vůdce KLDR) Kim Čong-una, ani ho postavit před mezinárodní tribunál potom, co tolik lidé zemřelo," míní Sin, o jehož vyrůstání za plotem z ostnatých drátů pod proudem vysokého napětí a útěku z lágru vyšla kniha Útěk z Tábora 14.

Dnes na konferenci pořádané Knihovnou Václava Havla na své dětství a podmínky v severokorejských táborech také zavzpomínal. Dvakrát ročně tam podle něj probíhají veřejné popravy politických vězňů, jejichž účelem je zastrašit ostatní internované. Za zabití a bití vězňů prý nehrozí strážným žádný trest a s dětmi, ženami a starými lidmi se tam podle něj zachází jako se všemi ostatními vězni. Vylíčil i osobní zážitek z doby, kdy mu bylo sedm let a u jeho spolužačky ostraha našla pár zrníček jídla, za což ji zbila a dívka následně zemřela.

"Tento incident je jednou z mnoha strašlivých událostí, které se dějí v těchto táborech pro politické vězně," zdůraznil Sin. Opakovaně dění v KLDRpřirovnal k nacistickému holokaustu nebo genocidě v Kambodži. "Je potřeba zabránit tomu, aby se takové věci dál děly," apeloval na účastníky konference.