Kim Ki-jong byl v dětství odtržen od své rodiny a převezen na jeden z nejodlehlejších jihokorejských ostrovů, kde strávil řadu desetiletí jako člověk, na jehož existenci chtěla společnost zapomenout. Dnes osmdesátiletý Kim je jedním ze 640 lidí postižených leprou, kteří setrvávají na ostrově Sorok, přestože už byli dávno vyléčeni.
Jihokorejské úřady přestaly posílat malomocné na Sorok až v roce 1963. Ostrov leží jižně od Korejského poloostrova a po dlouhá léta byl dostupný pouze občasným trajektem,
Nový život
Nyní má Kim po 65 letech odříznutí od společnosti naději na nový život. Již v září byl dočasně pro pěší otevřen most spojující Sorok s pevninou a v červnu se chystá jeho plné zprovoznění. "Připadá mi, jako bych se ocitl v ráji," říká Kim.
Obyvatelé ostrova, postižení v minulosti malomocenstvím, považují 1160 metrů dlouhý most za symbol svého opětovného začlenění do společnosti, která je po staletí zanedbávala a nechávala v tichosti umírat. Ačkoli je kožní a nervová choroba lepra v současnosti léčitelná, její oběti byly tradičně ze společnosti vyobcovávány.
Sorok je jen o málo větší než newyorský Central Park a je kouzelným místem neposkvrněných pláží a hustých zelených lesů. Jeho obyvatelé z řad malomocných, kteří zde nyní žijí společně se zdravotnickým personálem a zaměstnanci v turistickém průmyslu, však říkají, že krása ostrova maskuje léta bolesti.
Sto roků izolace
Dnes jednaosmdesátiletý Čche Čan-so byl na Sorok dopraven v dospívání, kdy u něj byla lepra diagnostikována. S rodiči se ani nestačil rozloučit. Na Soroku musel pak tvrdě pracovat za málo jídla a málo soucitu od tehdejších kolonizátorů země.
"Kradl jsem zrníčka rýže z rýžového pole, protože jsem hladověl. Když mě japonští úředníci chytili, zmlátili mě a strčili do vězení," vypráví nyní slepý Čhce, který má po prodělané nákaze zhyzděný obličej a z prstů pouhé pahýly.
Kolonie pro malomocné byla na Soroku založena v roce 1916, kdy byla Korea pod japonskou koloniální nadvládou. V praktice odkládání chorých na ostrov pokračovala i jihokorejská vláda. Mezi krutými metodami uplatňovanými vůči pacientům byla i nucená sterilizace.
Osud malomocných na Soroku se dostal do širšího povědomí v roce 2001, kdy byl v Japonsku přijat zákon o kompenzacích pro bývalé pacienty s leprou v izolačních centrech. Na japonské soudy se brzy obrátili i pacienti z někdejších japonských kolonií Jižní Koreje a Tchaj-wanu.
Jihokorejské úřady zase zvýšily sociální dávky vyplácené těm, kdo v minulosti trpěli na Soroku, a zahájily stavbu mostu. Mnozí z těch, co byli na Sorok posláni jako děti, dosáhli nyní sedmdesátky či osmdesátky a jsou upoutáni na kolečkové křeslo.
Pro řadu z nich otevření mostu znamená, že budou moci dožít jako běžní korejští občané. "Zprvu se budeme pravděpodobně setkávat s nepochopením a předsudky, ale domnívám se, že se to časem spraví," říká ředitel sorocké nemocnice Pak Hjong-čchol.
Foto: Profimedia, archiv
