Navržená slavným architektem Le Corbusierem, postavená za vlády Saddáma Husajna a pak zapomenutá. Takový je osud sportovní haly v Bagdádu, kterou Irák nyní chce za pomoci Francie restaurovat do bývalé krásy.
Masivní betonová stavba ve východní části města překvapivě dobře přetrvala desetiletí války, bratrovražedných bojů i sankcí, které zasáhly zemi. Irák její stavbu zadal v roce 1957 v době, kdy byl bohatým ropným státem. Bagdádská hala tehdy byla jen malou částí plánovaného olympijského městečka. Stavbu navrhl Le Corbusier, jenž je považován za jednoho z největších architektů 20. století a který byl tehdy na vrcholu slávy.
Revoluce v roce 1958, která svrhla iráckou monarchii a jejíž hlavní představitelé včetně krále byli zabiti, projekt odsunula do zapomnění; dokončen byl až v roce 1982 za vlády Saddáma Husajna. Hala tak byla dostavěna celé roky po Le Corbusierově smrti v roce 1965 pod vedením jednoho z jeho společníků, Georgese-Marka Presenteho, jenž se postaral o přísné dodržení Le Corbusierových čistých, průmyslových, modernistických principů.
Charles-Edouard Jeanneret, známý jako Le Corbusier, se do projektu v Bagdádu hluboce ponořil a "zhruba 500 nákresů nese jeho osobní signaturu", řekla Mina Marefatová, washingtonská historička architektury, která je odbornicí na Le Corbusiera.
Architekt podle ní jel v roce 1957 do Bagdádu, ale pak byl "krajně rozčarován", že jeho projekt byl následujícího roku odstaven. "Nejpřekvapivější na Le Corbusierově práci v Bagdádu je to, jak málo pozornosti odborníků jí bylo věnováno," dodala.
Jakmile byla hala dokončena, hostila celé generace iráckých sportovců - hráčů basketbalu a volejbalu, gymnastů - i řadu mezinárodních soutěží. "Pro irácký sport je historickým dědictvím, symbolem," řekl její nynější ředitel Wasfí Kinání. Zlatý věk haly však skončil s přelomem tisíciletí. V letech 2003 až 2004 ji okupovali američtí vojáci. Po jejich odchodu mařilo příležitost ke sportování sektářské násilí, které zemi zaplavilo.
Caecilia Pieriová, výzkumnice Francouzského blízkovýchodního institutu, objevila zapomenutý objekt v roce 2005, když pracovala na své dizertační práci o moderní architektuře v Bagdádu. Poté se rozhodla kontaktovat Le Corbusierovu nadaci ve Francii, podnikla několik cest do Iráku a výsledkem je francouzsko-irácký projekt s cílem zvýšit všeobecné povědomí o této budově.
O bagdádské sportovní hale má vyjít kniha, bude se konat kolokvium a objekt se už rok renovuje. Zatím má ale daleko k čisté, téměř asketické vizi svého tvůrce. Sedačky jsou natřené jasnými barvami a střecha nad šatnami, která byla navržena tak, aby propouštěla přirozené světlo, je blokovaná falešným stropem s umělým osvětlením.
