Rusko potřebuje kvetoucí Čínu, Čína zase potřebuje úspěšné Rusko, usoudil ruský prezident Vladimir Putin v článku pro čínský list Žen-min ž'-pao. Je nejspíše pravda, že Čína potřebuje rostoucí odbytiště, ale s dalšími Putinovými slovy, že Čína a Rusko jsou strategičtí partneři, je to složitější, napsal ruský list Vedomosti.
Přátelství medvěda a draka (samozřejmě proti USA) je zavádějící mediální příběh, který se často hodí ke spekulacím, ale nemá seriózní základ. Spojenec je v širším smyslu stejně smýšlející přítel. Ale v čem se s Čínou shodujeme kromě Sýrie a nepřátelství vůči USA?
V politickém smyslu jsou spojenci země, které ve své politice přihlížejí k zájmům přítele. Pokud u spojence vzniknou problémy, zasahují, aby je řešily. Jde tedy o úzké a zavazující vztahy, jaké například mají USA s Británií.
Nic podobného mezi Čínou a Ruskem nebylo a nebude. Nejde o to, že by si to Rusko nepřálo. Prostě Čína s nikým neuzavírá žádné závazné spojenectví. Číňané jsou přesvědčeni, že jakékoli spojenectví omezuje jejich možnosti, hlavně ve vztahu ke třetím zemím. Pak by se museli na prosbu spojence do něčeho plést, a to by nemuselo vyhovovat vlastním zájmům.
Ale Rusko a Čína nejsou ani protivníci. Čínští vůdci se vždy s respektem vyjadřovali o Rusku a dovolují ruským politikům nahlas říkat to, o čem sami diplomaticky mlčí (například o USA a Sýrii), ani nevybízejí k přesídlení Číňanů na sever, ať by ruská média psala cokoli. Cílevědomá čínská expanze na Dálný východ je další z mylných mýtů, nejednou vyvrácených respektovanými výzkumy.
Čína nikomu nic nevnucuje, jen se velice rychle rozvíjí, ekonomicky a politicky sílí, a to děsí sousedy. "Čínské hrozbě" můžeme čelit jen vlastním rozvojem. Jestli sami nevneseme život do vylidňujících se končin Sibiře a Dálného východu, sousedících s bouřlivě se rozvíjejícími a přelidněnými oblastmi Číny, tak se samy bez jakékoliv agrese dříve či později ocitnou pod cizím vlivem.
Putin se ve svém článku snažil ukázat Rusko a Čínu jako rovnocenné partnery, ale to je velké přehánění. V ekonomice je Rusko jen surovinovým přívěskem Číny, k vlastní škodě.
V roce 2011 obchod podle Putina dosáhl rekordní výše 83,5 miliardy dolarů. Zní to hrdě, ale jen do chvíle, než se zjistí, že čínský zahraniční obchod představuje 3,6 bilionu dolarů, čili na Rusko připadá 2,3 procenta. A to Rusko prodává Číně suroviny a Čína nám vysoce zpracované výrobky.
Putin se pyšní spuštěním rusko-čínského ropovodu, kontraktem na 25 let dodávek ruské elektřiny, růstem vývozu ruského uhlí a perspektivami prodeje ruského plynu v Číně. To vypadá hezky. Pokud zavřeme oči před fakty.
Čínský úvěr 25 miliard dolarů pro Transněfť a Rosněfť, který byl určen i na ropovod, byl poskytnut výměnou za dodávky ruské ropy na 25 let dopředu podle ceny, která dodnes nebyla zveřejněna. Co tajit, kdyby byla výhodná? I s těmito platbami byly problémy a ruská strana přistoupila na další finanční ústupky.
Elektřinu Rusko prodává Číně laciněji než místním sibiřským odběratelům. Dodávky plynu se už pět let odkládají, protože Číňané odmítají platit alespoň trochu přijatelnou cenu; Putin se zase vrátil z Číny bez pokroku v této nejhlavnější otázce. O dodávkách ruského uhlí je směšné mluvit: představují jen 0,27 procenta čínské těžby.
Je filozofická otázka, zda Čína potřebuje kvetoucí Rusko. Pročpak ne? Přece by šlo o velké odbytiště a další příležitost pro nevysychající čínské investice. Ale sotva se Číňané budou o rozkvět Ruska starat.
