V Sýrii je oficiálně občanská válka, Asad smí zabíjet rebely

Od neděle se na Sýrii vztahuje mezinárodní humanitární neboli válečné právo. Mezinárodní výbor Červeného kříže začal tamní konflikt považovat za občanskou válku. Co z toho vyplývá?

Ženevské úmluvy (konvence) se snaží omezit válečné hrůzy a zavádět alespoň nějaká pravidla válčení, když už to musí být.

Doposud Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) vyznačoval pouze oblasti kolem Idlibu, Homsu a Hamá za válečné zóny. "Hovoříme nyní o ne-mezinárodním ozbrojeném konfliktu v zemi," prohlásil mluvčí výboru Hicham Hassan. "Násilnosti se rozšířily do dalších částí země. Důležité je, že mezinárodní humanitární právo se aplikuje všude, kde dojde k násilnostem mezi vládními silami a opozičními skupinami."

O občanské válce už hovořili různí představitelé OSN i další osobnosti, ovšem Červený kříž má v tomto ohledu silnější slovo, neboť je s Ženevskými úmluvami přímo spjat. Ačkoli trvá násilí v Sýrii déle než rok a stálo životy tisíce lidí, s tímto krokem váhal. Válečné právo totiž do určité míry potlačují normální právo, včetně univerzálního práva na život, svobodu slova či právo na pokojné shromažďování.

Ačkoli se řada zejména západních humanitárních či jiných aktivistů a organizací staví na stranu povstalců, oficializování občanské války paradoxně nahrává i syrskému režimu. Konvence totiž oběma stranám dovolují použít sílu k dosažení vojenských cílů, tedy i útočit na ozbrojené povstalce, a pokud nelze jinak, v boji je i zabít. Naopak klíčovou zásadou je neútočit na civilisty, z čehož se navzájem obě syrské strany obviňují.

První Nobelova cena

První Ženevská úmluva vznikla roku 1864 z iniciativy Švýcara Henryho Dunanta, který rok předtím založil MVČK; roku 1901 za to obdržel první Nobelovu cenu míru. Po dalších úpravách platí verze ze srpna 1949 (plus několik dodatků), kterou podepsaly všechny státy světa včetně Sýrie.

"Mezinárodní humanitární právo (MHP) můžeme vymezit jako soubor norem mezinárodního práva upravujících způsob vedení ozbrojených konfliktů za účelem zmírnění lidského utrpení způsobeného ozbrojeným konfliktem a poskytnutí ochrany vybraným skupinám osob v době ozbrojeného konfliktu, a to především těm, které se přímo neúčastní boje nebo z něj byly vyřazeny," píše odborník Marek Jukl v časopise Vojenské rozhledy. K "vybraným skupinám" se řadí hlavně ženy, děti, ranění, ale i zajatci, trosečníci, zdravotníci nebo duchovní.

Vedle ženevských úmluv a návazných protokolů zahrnuje mezinárodní humanitární právo řadu dalších psaných i nepsaných norem a pravidel menšího rozsahu, jež se týkají témat od ochrany kulturních památek přes ničení životního prostředí po používání pěchotních min či biologických zbraní.

Sýrie ovšem patří k sedmičce zemí, jež nepodepsaly Úmluvu o chemických zbraních z roku 1993, a západní humanitární organizace i Bílý dům předpokládají, že chemickým arzenálem Damašek disponuje.

V pátek americké úřady přišly s informací, že se chemické zbraně přesouvají. Není prý ale jasné, jestli je prezident Asad chce použít, demonstrovat jimi sílu, nebo je naopak schovat před rebely či Západem. Navíc jsou Američané opatrní od doby, kdy invazi do Iráku ospravedlňovali přítomností chemických zbraní, jež se nepotvrdila.

Momentálně krok Červeného kříže mnoho nemění. "Opozici to může povzbudit, ale oni už občanskou válkou nějakou dobu bojují. Není jasné, jestli toto oznámení výrazně zlepší jejich schopnost rekrutovat, či omezí neshody mezi četnými povstaleckými skupinami," citovala AP profesora Stephena Saidemana z ontarijské univerzity. Důležitější bude aplikace mezinárodní válečného práva v delším výhledu - pokud dojde na vyšetřování násilností, mohou se hodnotit jako válečné zločiny, tedy přísněji. Úmluvami se musejí v každém případě řídit všechny strany konfliktu, lhostejno kdo je v případném konfliktu ve výhodě či v právu.