Košile s visačkami značky Benetton se našly v troskách osmipodlažní textilní továrny na okraji bangladéšské Dháky, při jejímž zřícení minulý týden zahynulo nejméně 377 lidí. Italská firma přitom popřela, že by se tu její výrobky šily.
Fotograf agentury AFP na místě neštěstí pořídil snímky, na nichž jsou modré košile s visačkou United Colors of Benetton. Našly se v místech, kde v budově Rana Plaza sídlil výrobce New Wave Bottoms, který skupinu Benetton na svých internetových stránkách jmenuje mezi svými zákazníky.
Minulý týden módní značka Benetton na dotaz uvedla, že "lidé, jichž se týká zřícení továrny v Bangladéši, nejsou dodavateli Benetton Group". Na fotografie s visačkami firmy zatím Benetton nereagoval. Agentuře se rovněž podařilo získat kopie dokumentů na zakázku Benettonu ze září loňského roku, která se týkala produkce téměř 30 tisíc kusů oděvů; ani to Benetton dosud nekomentoval.
Mezitím přiznal maloobchodní prodejce Primark, že v budově, která se zřítila ve středu ráno, měl své dodavatele. K zakázce zadané do jedné z dílen v Rana Plaza se přihlásila i španělská značka Mango.
Neštěstí v Savaru na okraji Dháky znovu zostřilo kritiku západních textilních značek za to, že využívají k produkci levné síly v bangladéšských továrnách. V sobotu se v Londýně sešli protestující s transparenty "Ano módě, ne drsným manufakturám" nebo "Hanba Primarku".
V listopadu loňského roku britský řetězec Walmart připustil, že se jeho oděvy vyráběly v bangladéšské továrně, kde při tehdy nejhorším požáru v dějinách bangladéšského textilního průmyslu uhořelo 111 zaměstnanců, převážně žen. Walmart se hájil tím, že zakázku do továrny zadal jeden z jeho subdodavatelů bez oficiálního schválení. Podobné praktiky jsou však běžné v průmyslovém odvětví, kde výrobci čelí nesmírnému tlaku obchodníků, aby snižovali ceny, uvádějí aktivisté.
Proto také navzdory sérii nehod, při kterých jen v posledních měsících zahynuly stovky lidí, desítky velkých obchodních řetězců a firem nadále zadávají zakázky v Bangladéši. Tato země každoročně vyváží konfekční oblečení v hodnotě zhruba 15,6 miliardy dolarů, což představuje asi 80 procent jejího celkového vývozu. Šedesát procent bangladéšského textilu míří do Evropy, Spojené státy odebírají 23 procent a Kanada pět procent; o zbytek se dělí další části světa.
Bangladéš přitom není jediným zdrojem levných oděvů a levné pracovní síly, který vyvolává obavy ohledně pracovních podmínek. Od Vietnamu až po ohromné dílny v Číně se západní společnosti ocitají ve vztazích a vazbách s místy, kde jsou často zpochybňovány zdravotní podmínky dělníků i bezpečnost práce.
