Kvůli zlepšení vazebních podmínek a zkrácení trestu se v Bangladéši nabízejí vězni jako popravčí. A sprovozují ze světa jiné trestance včetně těch, s nimiž dosud sdíleli celu. Vedle Singapuru, Íránu a Japonska zůstává Bangladéš jednou z mála zemí na světě, kde se dosud popravuje provazem.
Babul Miah přišel do vězení v Netrokoně ještě jako teenager za vraždu. Když se loni po dvaceti letech za mřížemi dostal na svobodu, měl na svém kontě i sedmnáct poprav. Miah byl vězněm a současně katem v jedné osobě, jedním z patnácti v Bangladéši, píše ve své reportáži agentura APA.
"Ředitel věznice mi řekl, že když se stanu katem, sníží mi za každého popraveného trest o dva měsíce," vypráví Miah. "Takovou práci ale nemůžete dělat, když jste citliví," dodává. Chyby se také nesmějí dělat, protože to vždy rozzlobí dozorce.
V Bangladéši jsou všichni popravčí vězni, kteří si odpykávají dlouhodobé tresty. Za svou práci získají různé výhody včetně už zmíněného zkrácení trestu. Bangladéš převzal trest smrti od britských koloniálních pánů. V tamních věznicích čeká nyní na smrt kolem tisíce vězňů.
Kati z řad vězňů sice projdou speciálním školením, v nichž se naučí připravit smyčku a nedívat se kandidátům smrti do očí, ale opravdovými experty na popravu se viditelně nestanou. Miah vypráví o hrůzných scénách, jichž byl u šibenice svědkem.
Například roku 2005 popravovali vůdce rebelů Siddigura Rahmana, který při bombových atentátech usmrtil nejméně 28 lidí. Byl to postavou obr. Smyčka neodpovídala jeho velikosti a váze, a tak mu provaz po nějaké době odřízl hlavu od těla.
Miah se stal v celé zemi přes noc známým, když popravoval roku 2010 pět příslušníků armády kvůli zavraždění šajcha Mujibara Rahmana. Jeden z nich byl mrzák a plakal, když ho vedli k šibenici s propadlištěm.
Miah mohl být ještě slavnější, protože o něm jedna bangladéšská televize natočila trojdílný dokument. Úřady však nakonec zakázaly jeho vysílání, protože ukazoval zoufalé poměry v domácích věznicích – včetně přeplněných cel, drog či rozšířené homosexuality. Ty už déle kritizují také nejrůznější organizace pro lidská práva.
Kdo je bohatý, má ve vězení všechno. Mobil, slušné jídlo, alkohol či drogy. Pro chudáky je vězení peklem, vysvětluje Miah. Vraždu, za niž seděl, prý nikdy nespáchal. Jako mladistvý, jemuž hrozil menší trest, rozhodně ne trest smrti, se po dohodě v rodině k vraždě přiznal za svého staršího příbuzného.
