Do Jižní Koreje se dostala videa pořízená tajně v KLDR. Zachycují noční život movitějších Severokorejců a pořízena byla v minulých šesti měsících na nejrůznějších místech země. Od svých důvěryhodných zdrojů v Severní Koreji je získal jihokorejský pastor Kim Song-un, který pomáhá severokorejským uprchlíkům.
Na jednom ze záznamů je skupina mužů a žen, kteří hovoří se severokorejským přízvukem a v baru karaoke popíjejí pivo, tančí, zpívají a mazlí se.
"Je to severokorejská verze soukromého salonu kombinovaného s restaurací a karaoke. Ženy tam obsluhují mužské zákazníky," řekl pastor.
Do KLDR se prý z Jižní Koreje dostává stále více filmového materiálu, takže životní styl Jihokorejců už není pro jejich sousedy na severu tajemstvím. "Ti, kdo si to mohou dovolit, to rychle napodobují," dodal Kim.
Přesto jsou scény nafilmované v KLDR střízlivější ve srovnání s těmi, které je možné vidět v jihokorejských barech karaoke. Ženy na sobě nemají nic vyzývavého a tančí "s mírou". Kim Song-un řekl, že bar, v němž se jedna z nahrávek natáčela, je jedním z nových nočních klubů, které vznikly díky čínským penězům.
Chodí do nich bohatší Severokorejci, kteří si ke své lepší životní úrovni pomohli přeshraničním obchodováním s Čínou. Na dalším videu je zachyceno rušné tržiště, kde se nabízejí mobilní telefony a další elektronika.
Neoficiální záběry s výjevy života Severokorejců jsou velmi vzácné. Návštěvníci se musejí v KLDR pohybovat podle předem daného plánu a s průvodcem, jemuž nemají šanci uniknout. Podobně se s doprovodem musejí pohybovat i zahraniční novináři, když se jim podaří získat vízum.
Vzhledem k selhávající státní zemědělské produkci i distribuci si Severokorejci obstarávají zboží na černém trhu nebo výměnou.
OSN ve své zprávě z loňského listopadu uvádí, že 84 procent severokorejských domácností zápasí s nedostatkem jídla.
Záběry propašované nově do Jižní Koreje ale svědčí o tom, že díky čilému obchodu s Čínou se vytváří jakási střední třída s příjmy, jaké kdysi mívala jedině elita.
