Cestování letadlem je strastiplné pro mnohé, pro Iráčany ale zvlášť. To, že musejí překonat nervózní americké hlídky střežící silnici k letišti u Bagdádu, je jen jedna z potíží. Stejně těžké je sehnat letenku, zjistit, kdy letadlo letí, a urvat si v něm místo, pokud možno ne vedle Američanů.
Bagdádské letiště bylo po invazi pro civilní dopravu dlouho uzavřeno. Provoz byl obnoven loni, ale zůstává spíš skrovný. Personál letiště však neztratil smysl pro humor a na odletovou tabuli vepsal spoje do dalekých končin jako třeba Mexiko, Moskva, Varšava a Helsinky, i když tam ani jedno z letadel nemíří. Cedule, jež měly zmatené cestující pobavit, musely být nakonec odstraněny.
Jelikož se ale Irák zklidňuje, začíná se Bagdád objevovat na seznamu destinací přibývajícího počtu leteckých společností. Cestují také Iráčané, a to staví na nohy cestovní kanceláře. Majitelem jedné z nich je Mahdí Daúd. "Loni to bylo kvůli bezpečnosti ještě špatné. Teď jsme na tom líp, zaměstnávám šest lidí," řekl. Ceny letenek stouply až o 35 procent.
Z Bagdádu se dnes dá letět přímou linkou do Bejrútu, Káhiry, Damašku, Ammánu, Teheránu i Dubaje. V říjnu k těmto destinacím přibyl Istanbul. Získat letenku pomocí internetu není možné. Lehké není ani si ji zamluvit, protože se prodává jen s pomocí málo spolehlivých seznamů sepsaných na papíře. Termíny zpátečních letů nejsou často známé, jelikož se o nich často rozhodne až v cizině.
"Sháněl jsem letenku čtyři dny. Není v tom žádný systém," řekl Chálid Valíd, který doufá, že se dostane do Běloruska. Bude to jeho vůbec první cesta do ciziny a muž tuší, že jeho potíže neskončily.
Na letiště je třeba se dostat. Nedávno zablokoval americký vojenský konvoj silnici, aby se nováčci mohli pocvičit v zaměřování. Za ním se ocitla auta s Iráčany spěchajícími k letadlům. Mnozí z nich raději ze silnice sjeli a konvoj objeli. Další dvě hlídky je pak čekaly u vjezdu na letiště, kde pak začal opravdový zmatek.
Nikdo se nestará o to, co je napsáno na letenkách, a nikde se nelze dočíst žádnou platnou informaci. Cestující jsou odkázáni na málo srozumitelná hlášení z tlampačů a taky na to, co říkají o odletu ostatní, kteří se něco doslechli někde jinde. Halou pak poletují rozvášněné davy lidí mávajících letenkami.
Iráčané se v letech sankcí a války nikam nedostali a mnozí ze současných cestujících odlétají do ciziny hledat azyl a útočiště, což přispívá k napětí při odletu.
"Styďte se! Copak jsme barbaři? Kazíte Iráčanům pověst," volali při pohledu na dav nemilosrdně bojující o místo v letadle někteří z těch, kdo se vydali do Istanbulu. Cestující abú Alí to vysvětluje takto: "Lidi jsou stále nedůvěřiví. Vidím to všude. Nevěří, že se bez boje něčeho domohou."
Ani ve chvíli, kdy se člověk dostane na palubu, není ještě nic jisté. Na místa vyznačená na letenkách nebere nikdo ohled. Rodiny si chtějí sesednout a ženy většinou chtějí být vedle žen. Na palubách bije do očí kontrast mezi zahalenými muslimkami a vyholenými, 
potetovanými svalnatými muži, najatými do ochranek. Někteří Iráčané vedle nich nechtějí sedět, jelikož tyto služby v Iráku nemají nejlepší pověst. Jsou obviňovány z porušování zákona a zabíjení civilistů.
Ale někdy se dají antipatie překonat. Například v jednom letadle nechal strážce malého Iráčana, sedícího za ním, aby mu přátelsky popleskal holou lebku, a dal si práci, aby mu vysvětlil význam svého tetování.
Takže tyto strastiplné cesty nakonec mohou být docela užitečné, jak říká agent jedné cestovní kanceláře Basím: "Je důležité potkávat i ty druhé. Měli jsme tu krvavý konflikt. Iráčané se mohou při cestách dovědět něco o zvycích a kultuře jiných národů. Lidi se učí být lidmi."
Foto: AP, Reuters
