Ještě před pěti lety odmítla rodina rozdělení tehdy desetiletých srostlých sester, neboť by bylo zapotřebí šesti zákroků, z nichž každý představoval asi dvacetiprocentní riziko úmrtí. Postupně se ale situace dvojčat z východoindického velkoměsta Patna zhoršila natolik, že jejich otec už raději žádá o milosrdnou smrt a konec utrpení.
Saba a Fahar jsou srostlé hlavami, první nemá ledviny a společný krevní oběh se čistí u Fahar, píše zpravodaj listu Daily Telegraph. Kvůli tomu jim s věkem roste krevní tlak a ztrácejí hmotnost a sílu. Před pěti lety ještě žily v rámci možností spokojeně a bavily se nad deskovými hrami či bollywoodskými filmy, i když mohly chodit jen složitě, připomínajíce kraba.
Tehdy se našel mecenáš z Abú Zabí, korunní princ Šajch Mohammed bin Zajíd an-Nahján, který zaplatil kvalitní vyšetření a nabízel také léčbu. Přední světoví chirurgové došli k závěru, že by bylo možné dívky oddělit sérií pěti či šesti zákroků v průběhu tři čtvrtě roku, leč při každém z nich by hrozila šance jedna ku pěti, že některá nepřežije. Otec to riskovat nechtěl, i když jej varovali, že by dcery nemusely žít déle než deset patnáct let.
Mohammed Šakíl vydělává ve stánku s čajem v přepočtu necelé dva tisíce korun měsíčně a osmičlennou rodinu tak tak uživí, na péči o handicapované dcery skoro nic nezbývá. "V posledních měsících trpěly nepřetržitou bolestí hlavy i těla," řekl Telegraphu jejich starší bratr Tamana Ahmad Malík. "Mluví s těžkostí a jejich končetiny se kroutí."
Bolesti hlavy je až oslepují a stále hůř vyslovují, trpí patnáct hodin denně. Teď přesně neví, co jejich bolesti způsobuje, rodina neměla peníze na péči ani na testy. "Holky chtějí žít a bavit se jako ostatní, ale když mají bolesti, pláčou a žádají o pomoc," zoufá si otec. "Chceme jen, aby nám buď vláda pomohla o ně pečovat, nebo jim dovolila zemřít, protože jsou v hrozném stavu."
