Žádná kolektivní panika. Neštěstí v Japonsku, zemi disciplíny

Zahraničí
14. 3. 2011 13:45
Oběti zemětřesení v Minami Sanriku.
Oběti zemětřesení v Minami Sanriku.

Před supermarkety či benzinovými pumpami se tvoří dlouhé fronty. Sotva kde lze však pozorovat náznaky paniky. Tváří v tvář ohromné katastrofě, která jejich zemi postihla, se Japonci dosud chovají až neuvěřitelně klidně a trpělivě. Záběry z míst, jež postihlo mohutné zemětřesení a následné pustošící tsunami, jsou přitom den ode dne dramatičtější.

"Ještě žijeme," je slyšet často od lidí, kteří přečkali řádění živlů v místech, kde zasáhly nejničivěji. V Tokiu, jež stále postihují následné otřesy - dnes ráno to bylo 6,2 stupně na Richterově škále - chodí lidé dále do práce.

Úžasná disciplína a až stoická odevzdanost, s níž lidé přijímají svůj těžký osud - tak popisují některá zahraniční média situaci v Japonsku.

Podobně líčí své dojmy podnikatel a bývalý novinář Jasumicu Jamada, jenž pronikl do uzavřené zóny kolem jaderné elektrárny Fukušima 1. Jeho hlavním zjištěním, o němž informoval domácí i zahraniční sdělovací prostředky, bylo, že situace kolem havarovaného atomového zařízení je poněkud jiná, než jak ji líčí vláda a úřední místa.

Oblast ohrožená radioaktivitou podle něho není hermeticky uzavřená a lze se do ní snadno dostat. Ve dvacetikilometrové evakuační zóně prý zůstává dost starších občanů, kteří vlastními silami nemohli odjet, a také lidé, kteří oblast prostě opustit nechtějí. Mnozí jsou zmateni, hlavně někteří staří lidé pláčou, když se s nimi dáte do hovoru. Ani kolem Fukušimy sice Jamada nebyl svědkem kolektivní paniky, chaosu ale ano. 

Nekonečná a přitom spořádaná fronta před supermarketem v Sendai.

Proč tak těžce zkoušení Japonci zachovávají i v čase katastrofy klid, proč čelí i vážným krizím trochu jinak než lidé v jiných částech světa, na to se nyní snaží dát odpověď jak japonští, tak zahraniční odborníci.

V první řadě téměř unisono zdůrazňují, že obyvatelé země vycházejícího slunce jsou na přírodní katastrofy všeobecně dobře připraveni, respektive připravováni. Vědí také, že budou přicházet znovu a znovu, ve své historii to zažili mnohokrát.

Dnes zasaženou oblast Sanriku na severovýchodě Japonska zpustošilo tsunami už ve třicátých letech minulého století. Staří lidé si na to ještě vzpomínají a své zkušenosti předávají mladším generacím. 

A to už nehovoříme o atomových bombách, které na Japonsko svrhli na konci druhé světové války Američané. Je ovšem třeba dodat, že nynější kombinace zemětřesení, obřích vln a jaderných havárií poněkud překračuje katastrofické scénáře, na něž se Japonci pravidelně připravují.

Že by měli klidnější temperament než jiné národy, to nelze paušálně říci, tvrdí japanoložka Verena Blechinger-Talcottová ze Svobodné univerzity v Berlíně v rozhovoru pro list Der Tagesspiegel. Připomíná nacvičování evakuací, jichž se sama během mnoholetého pobytu v Japonsku účastnila. I nyní se obyvatelé větších měst evakuovali bez větších problémů.

Japonci jsou podle ní především zvyklí podnikat něco ve skupinách. Jsou natolik disciplinovaní, že jednotlivec se přizpůsobí okolnostem, pokud jsou v daném okamžiku nezměnitelné - a dokáže táhnout s ostatními za jeden provaz. Japonci zůstávají v nouzových situacích klidní a přistupují k nim pragmaticky, vysvětluje Blechinger-Talcottová.

Připomíná ale, že i Japonec dokáže zpanikařit, což se stalo například roku 1995 při atentátech jedovatými plyny v tokijském metru.

Lidé si nabíjejí mobily v jednom z útočišť pro postižené přírodní katastrofou.Ani teď ale není podle německé japanoložky jisté, zda si lidé v Japonsku svůj dosavadní klid zachovají. Věci se prý mohou změnit v okamžiku, kdy se ještě zhorší situace v jaderných elektrárnách a radioaktivní spad zasáhne přímo Tokio.

Na dosavadní náladu obyvatel má bezpochyby vliv i zpravodajství největších japonských médií. Vzhledem k dramatům, jimž nyní země čelí, je lze celkově označit za věcné a střízlivé. Také o dění v jaderné elektrárně Fukušima a jejím okolí se v japonské televizi hovoří minimálně emocionálně.

Situace už ale dochází tak daleko, že někteří Japonci začínají obviňovat vládu a část médií, že jim zamlčují některé důležité informace. Mezi tím, jak o nynější katastrofě informují zahraniční a japonské sdělovací prostředky, je údajně velký rozdíl. "Nevím, čemu mám vlastně věřit," postěžoval si například filolog a univerzitní profesor Hikaru Cudži z Tokia.  

 

Autor: - pp -Foto: ČTK/AP , Profimedia

Další čtení

Netanjahu navrhl Trumpa na Nobelovu cenu míru, Trump ohlásil jednání s Íránem

Zahraničí
8. 7. 2025

Trump řekl, že USA pošlou Ukrajině další zbraně, aby se mohla bránit

Zahraničí
8. 7. 2025

Leyenová čelila kritice, velká část frakcí ji přesto při hlasování podpoří

Zahraničí
7. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ