Katastrofální zemětřesení v Číně dokázalo deset týdnů před olympijskými hrami v Pekingu zcela zvrátit politické nálady. Pohnuly se nejen zemské tektonické desky. Také rozhořčený boj o Tibet byl odsunut někam na okraj, protože tragédie vynesla na světlo humánnější tvář Číny.
"To, jak jsme na zemětřesení reagovali, změnilo pohled Západu na Čínu," prohlašuje profesor Lidové univerzity v Pekingu Š' Jin-chung. "Tento zvrat změnil pak i obraz západních zemí v očích Číňanů. Je to dobrá reakce," dodal.
Celosvětová vlna soucítění, humanitární dary ze zahraničí a chvála za rychlou čínskou pomoc obětem zemětřesení dala Číňanům najednou pocit, že ten Západ snad přece jen není vůči nim tak nepřátelsky naladěn, jak se zdálo po povstání Tibeťanů a z reakcí na běh olympijské pochodně některými západními městy.
"Čas vzájemného obviňování je pryč," napsala oficiální agentura Nová Čína. Svět prý nyní vidí Čínu "ve zcela novém světle", dodává. "Dokonce i ta nejhorší katastrofa může přinést něco dobrého. Lidé si prostřednictvím takového neštěstí uvědomí, že když se politicky nabité předsudky odsunou stranou, je jednodušší si navzájem porozumět a vážit si jeden druhého," vyvozuje tento orgán pekingské vlády, používaný často jako nástroj propagandy. Fakt, že je normální, že přírodní katastrofa a politický konflikt vyvolají ve světě zásadně odlišné reakce, ale nezmiňuje v této čínské diskusi prakticky nikdo.
Přesto je cítit téměř úleva z toho, že motto olympiády Jeden svět, jeden sen, dostalo po katastrofě přece jen ještě šanci. "Konfrontační nálady se podařilo zmírnit," míní Š' Jin-chung, odborník na mezinárodní vztahy. Pozitivní zpravodajství o velké vlně ochoty 
pomáhat mezi Číňany a nasazení čínských předáků změnily i pocity Číňanů vůči západním médiím. "I když propast mezi Čínou a západními zeměmi zůstává velká, staly se pocitové vztahy relativně normální," dodává s tím, že "tyto změny jsou výrazné".
Tato normalita je důležitá, protože málokterý národ na světě se definuje tolik podle vnějšího pohledu jako Číňané. Uspořádáním olympijských her chce Čína demonstrovat pokrok, jakého dosáhla, a zaujmout přiměřené postavení ve světě. Po kritice kvůli Tibetu a lidským právům se Číňanům najednou začalo zdát, že jim to svět nepřeje. Pekingská protipropaganda začala každou kritiku cejchovat jako "protičínskou", předhazovala zahraničním médiím "falšování skutečností" a "předsudky" a rozdmýchávala prudký nacionalismus.
Čínská státní média ukazovala jen brutální útoky Tibeťanů na Číňany, ale nikoli pokojné protesty buddhistických mnichů, a zamlčovala rozhánění protestů smrtící střelbou bezpečnostních sil. Sympatie Západu vůči Tibeťanům proto u Číňanů narážely na naprosté nepochopení. Tibeťané byli pak považováni za nevděčníky, kteří se nehledě na investice do jejich oblasti a pokrok v rozvoji Tibetu stavěli proti čínské nadvládě a snažili se zkazit olympiádu.
Zahraniční aktivisté ale nevyužívali olympiádu jen jako platformu pro boj o autonomii Tibetu, ale také proti čínské roli ve vyvražďování v súdánském Dárfúru a pro požadování větších lidských práv a mediálních svobod v samé Číně. "Ať děláme cokoli, nikdy to není dost," stěžoval si jistý olympijský funkcionář na "nespravedlnost" světa. Skutečnost, že svět si vzal Čínu a její nedostatky najednou tolik pod lupu, způsobilo šok, s nímž se komunistický systém i národ jen stěží uměli vyrovnat.
Zemětřesení ale nečekaně znovu otevřelo šance znovu se definovat. Na rozdíl od vojenské junty v Barmě postižené ničivým cyklonem se pekingští předáci dokázali svým jednoznačným nasazením prezentovat podstatně lépe. Také čínská společnost, která se běžně stará jen o peníze, dokázala najít znovu své sociální povědomí.
"Krize odhalila to nejlepší v čínských občanech," napsal profesor singapurské univerzity Ťing Chuang. Rozrostlý aktivismus je ale také určitým problémem pro komunistický systém, který nyní musí umožňovat širší politickou účast. Zemětřesení také ukázalo přednosti větší svobody médií, které se v minulosti potichu prosadily. "Při katastrofě je naprostá otevřenost médií nezbytná a užitečná," upozorňuje Š' Jin-chung. Jak dlouho bude tato transparentnost ještě trvat, ale raději předpovídat nechce. To v Číně vždycky závisí na situaci a účelu. "Celkově je to ale pro rozvoj svobody médií prospěšné," zdůrazňuje.
Foto: Reuters, AP
