Červená barva je v politice spjata už odnepaměti s revolučními náladami a levicovou ideologií. Ve Velké Británii a mnoha dalších zemích značí politiku labouristů, potažmo socialistů, v Česku je zase charakteristická pro komunisty. Jak to ale je s červenou v USA? Ne vždy patřila republikánům...
V USA nemá rozdělení barev na modrou (demokraté) a červenou (republikáni) se samotnou politikou stran nic společného. Rozhodujícím faktorem byl v tomhle rozdělení nástup barevné televize.
V roce 1976 vysílaly zpravodajské stanice první barevnou mapu výsledků prezidentských voleb mezi Geraldem Fordem a Jimmym Carterem. Každá ale měla jiné značení. Na stanici ABC měl republikán Ford své vítězné státy označené žlutou barvou, demokrat Carter zase modrou. Na NBC to byl zase Ford, kdo byl modrý, zatímco Carterovi připadla červená.
Stejný zmatek panoval i ve volbách následujících. Každá stanice měla své vlastní barevné uspořádání, žádná jednota napříč mediálními domy v tomhle ohledu neexistovala. Červená barva byla jakýmsi černým Petrem, neboť byla spojována s komunismem a Sovětským svazem, a tak s ní nechtěla mít ani jedna strana nic společného. Jediné, co všechny televizní stanice začaly shodně dělat, bylo používání modré a červené. Obě barvy totiž přináší nejlepší kontrast pro divákovu percepci.
Až v roce 2000 ovšem došlo ke stálému ukotvení barvy ke straně. Souboj mezi republikánem Georgem W. Bushem a demokratem Alem Gorem byl jedním z nejtěsnějších v historii. Jen díky 537 hlasům navíc ovládl Bush Floridu, což mu zaručilo místo v oválné pracovně.
Sčítání hlasů se každopádně protáhlo kvůli vyrovnanosti obou kandidátů, a tak se v médiích volební mapa objevovala déle než měsíc. To nakonec dovedlo média (nejen televizní, ale i tištěná) ke konsensu a ustálení v podobě republikáni - červená, demokraté - modrá. Noviny The New York Times například odůvodnily své rozhodnutí tím, že republikán začíná písmenem "R" jako red (červená), a tak jde o přirozenou asociaci. Vůči červené barvě navíc přestala panovat negativní konotace, jelikož Sovětský svaz a jeho definitivní pád v roce 1991 už odvál čas.
| K trvalému barevnému ukotvení mohl podle článku Washington Post z roku 2004 přispět také někdejší známý moderátor talkshow David Letterman. Ten v době, kdy stále probíhalo složité sčítání na Floridě, zavtipkoval: "Kandidáti dojdou ke kompromisu. Bude to takhle: George W. Bush bude prezidentem červených států, Al Gore bude prezidentem modrých států. To je to nejlepší, co mohou udělat." |
Britský systém se neuchytil
Nicméně právě rozdílné asociace z různých médií byly do té doby tou hlavní překážkou v jednotném rozdělení. Například stanice NBC byla zvyklá pravidelně přiřazovat červenou k demokratickému kandidátovi, protože se řídila britským politickým systémem. Tam je naopak hluboce zakořeněná tradice, co se týče vztahu barvy a ideologie/strany. Středopravicově orientovaní konzervativci (toryové) používají modrou, byť v minulosti využívali trikoloru v podobě vlajky Union Jack. Labouristé jakožto středolevicoví jsou pak už více než sto let spjati výhradně s červenou.
Červená jako marketingový nástroj kampaně
A jaký vliv má barevná prezentace politiků na voliče? Ačkoliv se obecně má za to, že červená barva vzbuzuje více pozornosti, žádná studie dosud neprokázala nějaký přímý psychologický vliv na percepci voličů. Problematikou se před čtyřmi lety zabýval například Robin Kramer z katedry psychologie na Univerzitě v Yorku. Zkoumal, zda má barva kravaty (červená a modrá) politických lídrů nějaký vliv na to, jak na ně divák nahlíží, a to jak v případě, že daného politika zná, tak i v případě, že nezná. Participantům výzkumu pouštěl dokonce i záběry bez zvuku, aby zvýraznil vliv vizuální stránky. Ve svém závěru však uvedl, že nenašel žádné zvýhodnění či znevýhodnění plynoucí z nošení červené barvy.
Přesto, jak jsme se mohli v nedávné době přesvědčit, hraje červená barva během některých politických událostí prominentní roli. Zůstaneme-li ještě u USA, červená kšiltovka Donalda Trumpa s nápisem "Make America Great Again" (Udělejme Ameriku zase velkou!) se stala hlavním tahákem jeho marketingové kampaně v boji o prezidentské křeslo. Její slávy později využil i český premiér Andrej Babiš. Ten s ní a nápisem "Silné Česko" vedl v loňském roce kampaň v rámci voleb do Evropského parlamentu.
Jedním z hitů posledních týdnů na sociálních sítích v Česku se pak stal červený svetr/mikina předsedy ČSSD a ministra vnitra Jana Hamáčka. Ten společně s věcným, srozumitelným a rázným projevem na tiskové konferenci vlády ohledně krize kolem šíření koronaviru získal na obrovské popularitě. Mimo jiné na to vznikla i řada takzvaných memes. V následujících dnech toho Hamáček marketingově patřičně využil a svetr s logem ministerstva vnitra nosí od té doby pravidelně. Pouze barvu občas vymění za modrou. Šlo ale spíše o popularitu ve stylu "patnácti minut slávy" a na dosavadních volebních průzkumech strany nebo oblíbenosti Hamáčka jako politika se to nijak zásadně nepodepsalo.
