Prudké hádky o zázračnou léčitelku Hofmansovou. Obavy nizozemské královny Juliany, že jí manžel, princ Bernhard, chce dostat do blázince. Strach z německého puče na oranžském dvoře... Nová kniha holandského historika Ceese Fasseura se čte jedním dechem a s novými informacemi a pikantními detaily odhaluje, jak monarchie v Nizozemí stála v 50. letech minulého století před rozpadem.
Co se dosud nikomu jinému nepodařilo, povedlo se Ceesovi Fasseurovi. Před třemi lety se jenom jemu otevřel přístup do archivů zesnulé nizozemské panovnice Juliany (1909 až 2004) a prince Bernharda (1911 až 2004).
Umožnila mu to současná královna Beatrix pro smrti svých rodičů, neboť chtěla jednou provždy skoncovat s legendami a divokými historkami o krizi na nizozemském královském dvoře, na jejímž počátku stál příchod zázračné léčitelky a okultistky Greet Hofmansové (1894 až 1968) do paláce Soestdijk roku 1948. Ať je černé na bílém, jak to tehdy skutečně bylo, přála si Beatrix.
Po třech letech rešerší vydal historik Fasseur knihu s názvem „Juliana a Bernhard, portrét manželství" (Juliana en Bernhard, portret van een huwelijk, de jaren 1936-1956). Po více než půl století se tak dostávají na veřejnost informace o asi největší aféře moderní historie nizozemského královského domu, jež byly dosud pod zámkem.
Od svatby korunní princezny Juliany a prince Bernharda uplynulo už deset let, když se roku 1947 narodila jejich čtvrtá dcera, princezna Maria Christina, která se tehdy ještě jmenovala Marijke. Protože měla ale budoucí panovnice během těhotenství spalničky, přišla Marijke na svět téměř slepá.
Roku 1948, jen několik týdnů po korunovaci Juliany královnou, pozval k sobě královský pár zázračnou léčitelku Greet Hofmansovou - od přátel o ní slyšeli mnoho dobrého. Žena už při prvním setkání slíbila, že může nemocné princezně pomoci.
Třebaže se jí to nikdy nepodařilo, získala během let na královnu mocný vliv. Přátelství královny a léčitelky bylo tak intenzivní, že téměř rozbilo Julianino manželství, způsobilo palácovou krizi a hrozilo zničit nizozemskou monarchii.
Královna několikrát hrozila rozvodem. Podle knihy od Frasseura se na královském dvoře vytvořily dvě fronty: Juliana a Hofmansová na straně jedné, Bernhard a děti na straně druhé. Pro prince nebyla Hofmansová ničím jiným než mastičkářkou a intrikánkou. Mimo jiné mu navrhla, aby své koně cvičené na drezúru krmil mlékem a bujónem.
Margaretha (Greet)Hofmansová vyrůstala v prostých poměrech v Amsterodamu. Absolvovala jen několik tříd základní školy a zpočátku se živila jako pomocnice v administrativě a domácnosti. Stejně jako její matka se pohybovala v kruzích, které se věnovaly okultismu a paranormálním jevům. Názory v nich panující promítala i do politiky (náboženský pacifismus...)
Bernhard o léčitelce a jejím vlivu na jeho manželku postupně stále více pochyboval. Poprvé ukázal Hofmansové v paláci Soestdijk dveře už v roce 1950, ale se zlou se u své choti potázal. Ta mezitím organizovala mimo jiné konference o pacifismu.
V tomto směru na ni měl velký vliv religiózní pacifismus Hofmansové. V době studené války to dělalo vrásky i holandské vládě.
Ani Bernhard ale nebyl žádný andílek. Kvůli svému sukničkaření upadl u své ženy v nemilost. Vzhledem k princově německému původu hovořila Juliana v době kulminující krize na dvoře dokonce o tom, že se obává „německého puče".
Je pozoruhodné, že domácí tisk si krize v panovnické rodině prakticky nevšímal. Z větší části vědomě, k čemuž přispěl i tlak nizozemského premiéra Willema Dreese (v úřadě 1948 až 1958). Holanďané se tak o konfliktu mezi Julianou a Bernhardem téměř nic nedozvěděli. Až později.
Situace na dvoře se vyostřovala takovým způsobem, že k jejímu vyřešení vláda ustavila zvláštní komisi. Usedli v ní tři „moudří muži" pod vedením bývalého premiéra Louise Beela. Oba, královna i princ, si od komise museli nechat líbit tvrdou kritiku. Doporučení komise ze srpna 1956, že Hofmansová a její suita musejí být bezodkladně propuštěni z královských služeb, narazilo zprvu na Julianin odpor.
Když ale Hofmansové a jejím věrným v paláci začaly chodit dopisy hrozící násilím, Juliana couvla. Za korespondencí zřejmě stáli váleční veteráni napojení na Bernharda.
Záhy poté musela zázračná léčitelka z paláce odejít. Monarchie byla zachráněna.
Kolegové historika Frasseura kritizují, že do archívu Juliany a Bernharda měl přístup pouze on. Všechny dokumenty poté znovu zmizely pod zámkem, takže žádné nezávislé přezkoumání v knize prezentovaných fakt a dějů není možné.
Takzvaná „aféra Hofmansové" je sice známá už desítky let a vyšlo o ní i několik knih, ale žádný z autorů neměl k dispozici informace jako Frasseur.
Objevila se i výtka, že princ Bernhard, který neblaze proslul hlavně již zmíněnými mimomanželskými eskapádami, je v nové knize líčen téměř jako spasitel monarchie. Příliš jednostranné, upozorňují kritici.
Foto: stránky niz. královské rodiny, AP, Profimedia a archiv
