Kde slavně zvítězili Germáni nad Římany? Otázky zůstávají

Ani s blížícím se 2000. výročím katastrofální porážky římských legií germánskými kmeny v roce 9 našeho letopočtu se stále s jistotou neví, kde přesně bylo dějiště této události. Římští letopisci zaznamenali, že to bylo v "Teutoburském lese", ale kde se nacházel? V poslední době se uvažuje o bojišti u Kalkriese, jisté to však ještě není.

O místě bitvy existuje na 700 teorií, z nichž žádná nedokázala zatím přesvědčivě překonat ty ostatní. Ve věci panuje ostrý lokální patriotismus a profesionální historici mají plno práce s aktivními amatérskými badateli. Ti jsou přesvědčeni o své pravdě a obviňují vědce ze "zaslepenosti", že ji nechtějí uznat, píše agentura DPA.

ČTĚTE TAKÉ: Římané v Germánii byli více fit, než se myslelo

Podle antických pramenů byly tři legie vyslané pod velením vojevůdce Quinctilia Vara "zkrotit" povstání germánských kmenů východně od Rýna po několikadenním boji na hlavu poraženy. Boj probíhal v lesnaté krajině bez cest za špatného počasí, navíc jej Germáni zřejmě vedli guerillovým způsobem napadání jednotlivých oddílů roztažených na pochodu do délky.

Římský dějepisec Tacitus napsal, že k řeži došlo v Teutoburském lese nepříliš daleko od dnešních řek Emže a Lippe. Tato oblast je však dost rozsáhlá a členitá na to, aby se v ní našel bezpočet míst, jimž se dá bitva připsat. Archeologicky se zatím nepotvrdilo žádné z nich.

Situaci zkomplikovala i skutečnost, že krátce po objevení Tacitových spisů v 16. století byl nízký hřeben táhnoucí se od Rýna až k Paderbornu přejmenován na Teutoburský les, aniž by byly k dispozici důkazy, že k bitvě došlo právě zde.

Ovlivnilo to ale řadu budoucích názorů.

Spor o historické místo bitvy nedokázaly zastavit ani nejnovější nálezy archeologů u obce Kalkriese v Dolním Sasku. Badatelé tam objevili velké bitevní pole Římanů a Germánů, jediné zatím datovatelné do samého počátku letopočtu, a toto místo se jeví dosud nejnadějněji pro lokalizaci srážky. Spory o "pravé" místo Varovy bitvy tím ale zdaleka neutichly.

Zatímco většina odborníků přijala Kalkriese aspoň za jednu z reálných možností Varovy bitvy, amatérští historici to vesměs odmítají a prosazují se i tvrdými údery právní cestou.

Například jeden amatérský archeolog již zažaloval vedoucího muzea v Kalkriese u státního zastupitelství, další lokální patriot umisťující bitvu do oblasti Halberstadtu v médiích obvinil vědce, že z důvodů vlastní kariéry zveřejňují nepravdivé údaje.

"Často jsou to lidé, kteří neuznávají nic jiného než vlastní pravdu," říká odborník zemského muzea v Detmoldu Michael Zelle. "Jejich žaloby vyjadřují jen frustraci a zklamání, že věda neuznala jejich teorie, a užívají jako námitky ty nejpošetilejší argumenty, které už moderní věda dávno překonala," dodává. Dobře pamatuje situaci v 80. letech, tedy ještě před objevením bojiště u Kalkriese, kdy regionální média věnovala velkou pozornost teorii jistého Wilhelma Leiseho.

Ten tvrdil, že bitva se nekonala v dnešním Teutoburském, ale vzdálenějším Arnsberském lese. Neměl pro to sice žádné důkazy, vědci však byli nuceni svolat k této tezi zvláštní kolokvium, aby teorii vyvrátili na prach a popel.

Jsou ale i amatéři, kteří chtějí spolupracovat s vědci na tom, aby se regionální muzea k 200. výročí bitvy spojila a náležitě zaznamenala tuto událost společně. Odborníci se totiž shodují, že vlastní místo bitvy není z vědeckého hlediska až tak podstatné. "Důležitý je politický vývoj po bitvě," říká Rudolf Asskamp, šéf Římského muzea v Haltern. Jak reagoval římský stát na tak drtivou porážku: ztratil o germánské kraje zájem a stáhl se do defenzivy, nebo se znovu pokoušel situaci zvrátit?

Pro druhou možnost by mluvilo loni objevené velké bojiště Římanů s Germány poblíž Oldenrode v Dolním Sasku. To bylo celkem spolehlivě datováno k roku 200 našeho letopočtu, s Varovou bitvou proto nemůže mít nic společného. Oproti původním předpokladům se ukázalo jako velmi rozsáhlé - bojová linie byla dlouhá asi dva kilometry a široká několik set metrů.

Svědčí o tom nálezy částí výstroje a ozdob římských vojáků a zlomky zbraní jejich protivníků, uvedla okresní archeoložka Petra Lönneová. Šlo tedy o mimořádně velkou bitvu, která by spíš nasvědčovala tomu, že ještě 200 let od Varovy tragédie se Řím pokoušel Germány "pacifikovat" a nestáhl se jen do pasivní obrany za limes, tedy za opevněnou hranici říše.

O výsledku bitvy se nic jistého neví - nejsou o ní historické záznamy. Velkoplošné archeologické vykopávky na bojišti mají začít teprve letos v létě.

Foto: ČTK/AP, Reuters, NRW-tourismus.de, Lippische Landesmuseum Detmold