Josif Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili, vládl v Sovětském svazu železnou pěstí od roku 1927 do roku 1953, kdy zemřel. V čistkách, obávaných pracovních táborech (gulazích), občanské válce nebo v důsledku hladomoru za jeho vlády zemřely desítky milionů lidí. Stalin je označován za jednoho z největších zločinců historie.
Dnes, 21. prosince, si svět i jeho příznivci připomínají 130. výročí jeho narození.
Svět byl dlouhá desetiletí přesvědčen o tom, že se Stalin narodil 21. prosince 1879 v gruzínském městečku Gori. Po roce 1990 však vyšlo najevo, že se asi narodil o rok dříve, 18. prosince 1878. Podle historiků o tom svědčí zápisy církevní matriky v Gori, stejné datum se nachází i ve školních zápisech nebo v dokumentech carské tajné policie.
Na 21. prosince 1879 (podle starého juliánského kalendáře 9. prosince) si Stalin změnil datum narození z dosud nevyjasněných důvodů někdy ve 20. letech uplynulého století a toto datum se poté objevovalo v encyklopediích a dodnes je oslavováno jeho stoupenci.
Muž, který si zvolil přezdívku Stalin (rusky "staľ" znamená ocel), se narodil v chudé rodině. Otec byl obuvník, alkoholik a násilník, matka byla silně věřící a ze syna chtěla mít kněze. Stalin navštěvoval církevní školu v Gori, kde se naučil rusky, a poté studoval v pravoslavném semináři v Tbilisi.
Za revoluční aktivity a čtení zakázaných knih byl v roce 1899 vyloučen a dal se na dráhu revolucionáře: v ilegalitě organizoval stávky a demonstrace a peníze na revoluci údajně získával loupežemi. Krátce také pobyl ve vyhnanství na Sibiři.
Podle ruského historika Edvarda Radzinského přijel Koba (jeden z pseudonymů Stalina) do Moskvy jako druhořadý politik, ale rychle našel cestu k Vladimíru Iljiči Leninovi, pro kterého byl Stalin mužem činu bez zábran. Po revoluci v roce 1917 Stalin povýšil na lidového komisaře pro národnostní otázky a do čela bolševiků se dostal v roce 1922 na návrh Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany.
Později Lenin varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc pro jeho špatné vlastnosti. Roku 1924 ale zemřel a o vedení se rozhořel boj.
V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně, stal se nejmocnějším mužem v zemi a začala tak jedna z nejtragičtějších epoch dějin lidstva.
K jejím rysům patřily násilná kolektivizace zemědělství a industrializace, politické procesy a likvidace všech domnělých odpůrců, kulaků, kněží i nejbližších spolupracovníků a přátel včetně armádních, stranických a kulturních špiček. Stalin také rozhodoval o osudu celých národů, které byly násilně vysídleny.
Již s oslabenou armádou se po dohodě s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem zapojil do protihitlerovské koalice a vítězství ve válce a úspěchy na jaltské i postupimské konferenci jej utvrdily v jeho nepřemožitelnosti. Jedním ze symbolů represí se stal kromě Stalina i jeho ministr vnitra Lavrentij Berija, který skončil několik měsíců po Stalinově smrti na popravišti.
Pro jednu část odborníků byl Stalin zamindrákovaným paranoikem a megalomanem, pro druhé zase chladně kalkulujícím monstrem. "Byl příliš chytrý a příliš mazaný na to, aby byl mentálně nemocný. Měl psychologii orientálního despoty.
Byl však opravdový marxista a revolucionář, nejlepší Leninův žák ze všech bolševických vůdců. Nejlépe věděl, jak se chopit moci a podržet si ji," napsal ve své knize o Stalinovi Radzinskij.
Jeho praktiky si podle amerického politologa Rudolpha Rummela vyžádaly životy 43 milionů lidí. Přes toto číslo někteří skalní komunisti stále vzpomínají na Stalinovu nekompromisní vládu a připisují mu zásluhu za velmocenské postavení SSSR ve světě a za porážku Německa ve druhé světové válce.
Vášnivý kuřák a milovník gruzínského vína byl dvakrát ženatý. První manželka Jekatěrina Svanidzeová mu porodila syna Jakova, který byl za druhé světové války zajat a zahynul v Dachau, protože otec odmítl jeho výměnu. Někteří historici však soudí, že zajetí Jakova bylo jen mystifikací nacistických tajných služeb, které se snažily narušit psychiku sovětského vůdce.
Tuto verzi propagovala v posledních letech svého života i Jakovova dcera a Stalinova vnučka Galina, která zemřela v roce 2007.
Druhá manželka Naděžda Allilujevová mu porodila syna Vasilije a dceru Světlanu. Naděždu dohnal k sebevraždě, syn Vasilij, který zemřel v roce 1962, byl dva roky po smrti otce odsouzen za protisovětskou činnost a až v roce 1999 byl částečně rehabilitován. Světlana v 60. letech emigrovala a nakonec se usadila v USA. Diktátor měl osm vnoučat. Největší radost by mu dělal Jevgenij, vůdce stalinistů v Rusku i v Gruzii.
Poslední Stalinovy dny jsou zahaleny tajemstvím. Asi mezi 1. a 2. březnem 1953 byl raněn mrtvicí a po záchvatu zůstal dlouho ležet bez pomoci, což vyvolává dodnes řadu spekulací. Ostatky vůdce byly uloženy do mauzolea na Rudém náměstí po boku Lenina a pohřeb tehdy uvedl do transu celou zemi. Před rakví bylo ušlapáno na 1500 lidí.
O tři roky později na 20. sjezdu KSSS Nikita Chruščov odsoudil kult Stalinovy osobnosti, ale teprve perestrojka ukázala zločiny Stalina v plném světle. V roce 1961 byly jeho ostatky uloženy ke Kremelské zdi.
Foto: Wikipedia
