Americké diplomatické depeše, zveřejněné nedávno serverem WikiLeaks, odhalují také nepříznivé hodnocení papežské diplomacie. Většinu nedávných diplomatických krizí prý nezvládá a představitelé Vatikánu jsou často neschopní.
Vatikánská diplomacie je mnohdy obskurní a tajnůstkářská, nicméně po USA má papežský stát nejvíc diplomatických vztahů - se 177 zeměmi, Washington se 188. "Katoličtí kněží, sestry i laici se nacházejí v každé zemi na planetě. Svatý stolec má zájmy a je dobře informovaný o vývoji po celé zeměkouli," vysvětluje jedna z patnácti zatím zveřejněných depeší, jež hodnotí období let 2001-2010. "Coby duchovní vůdce 1,3 miliardy katolíků po celém světě, jenž se těší i respektu nekatolíků, má v rukou morální hlásnou troubu, jaká nemá obdoby." A podle další zprávy na vatikánské představitele dají i diplomaté zemí Evropské unie.
Zpráva, kterou obdržel čerstvý prezident Barack Obama, jej připravuje na to, že i když papež na veřejnosti mluví smířlivě a neutrálně, za zavřenými dveřmi často nastoluje konkrétní otázky. "Pravděpodobně vznese témata potratů, embryonálních kmenových buněk ve výzkumu a sociální spravedlnosti - zejména imigraci."
Depeše chválí papeže, že neeskaloval neshody se španělskou vládou v roce 2006. V tradičně katolické zemi v posledních letech tradice slábnou a zejména José Luis Zapatero a jeho socialistická vláda měli ke sporným tématům typu manželství homosexuálů či potraty diametrálně odlišný postoj.
Premiér se ani nezúčastnil papežovy mše, kterou sloužil na konferenci konané ve Španělsku, Benedikt ovšem účast nebral jako urážku. To si jen šéf vatikánského tiskového odboru Joaquín Navarro-Valls, původem ze Španělska, vzal neshody příliš k srdci a kritizoval premiéra Zapatera.
"V tomto kontextu byla papežova linie ve Španělsku mírnější, než někteří očekávali," konstatuje americká ambasáda ve Vatikánu. "Ačkoli jasně ukázal svoje stanoviska k některým 'rodinným' otázkám, Benedikt během konference horlivě zdůrazňoval pozitivní věci."
Turecko v Evropě?
Další hodnocení už ale není příliš pozitivní. V roce 2004 se německý kardinál Joseph Ratzinger, tehdy hlava Kongregace pro nauku víry (nástupce římské inkvizice), vyjádřil, že by Evropská unie neměla přijímat Turecko. Vatikán však pohněval Ankaru, když se od osobního výroku budoucího papeže dostatečně nedistancoval a nezdůraznil své oficiální stanovisko, o poznání otevřenější tureckému členství.
Další situace Vatikán nezvládl na Britských ostrovech. Výzva anglikánům, zejména australským a americkým, aby konvertovali ke katolicismu, prý způsobila "nejhorší krizi vzájemných vztahů za 150 let". Canterburský arcibiskup Rowan Douglas Williams, hlava anglikánské církve, nebyl předem konzultován a dostal se do těžkého dilematu: "Kdyby Williams reagoval prudčeji, zničil by dekády práce na ekumenickém dialogu. Že to neudělal, ztratil podporu mezi rozhněvanými anglikány." Výzva navíc mohla zhoršit nevraživost vůči katolickým komunitám v Anglii.
Uprostřed skandálů pedofilních kněží v Irsku zase papežský nuncius (velvyslanec) způsobil poprask, když se ohradil proti vyšetřování, které prý zasahovalo do suverenity Vatikánu. Podobně nešťastně se vyjadřovali i další představitelé papežského státu.
Stárnoucí aparát
Za některá nedorozumění mohou podle amerických diplomatů vatikánští představitelé a jejich pokročilý věk. Šéfové četných církevních orgánů neberou v potaz širší kontext a zajímají se jen o svoje pole působnosti, mezi orgány také vázne komunikace. Například o pokřtění prominentního muslima, které ze svatopetrské baziliky vysílaly televize celého světa, se kardinál zodpovědný za mezináboženský dialog nedozvěděl, dokud k aktu nedošlo.
Zvláštní kritiku si vysloužil kardinál Tarcisio Bertone, kardinál státní sekretář (v podstatě premiér Vatikánu), který si plete jména, mluví jen italsky a nemá žádné diplomatické schopnosti. "Většina z vrcholných představitelů Vatikánu - všichni muži, většinou sedmdesátníci - nerozumí moderním médiím a novým informačním technologiím. Otec Lombardi, který používá Blackberry (chytrý telefon - pozn. red.) zůstává anomálií v kultuře, kde mnozí představitelé ani nemají oficiální e-mailovou adresu."
Diplomatické úniky na WikiLeaks komentovala americká ambasáda ve Vatikánu stručně. "Odsuzujeme nejsilnějším možným způsobem zveřejnění toho, co je údajně důvěrnými informacemi amerického ministerstva zahraničí. K obsahu ani autenticitě těchto informací se nebudeme vyjadřovat." Velvyslanec věří, že usilovně budovaná partnerství americké diplomacie tuto výzvu ustojí.
