Když se George Bush v roce 2001 díval do očí Vladimira Putina, našel v nich prý přímého a spolehlivého člověka. Co v nich uvidí o sedm let později při jejich blížící se schůzce na summitu NATO v Bukurešti či při dvoustranných jednáních v jihoruském letovisku Soči bude zřejmě hodně ovlivněné komplikacemi, jimiž vztahy obou zemí za tuto dobu prošly.
Přesto však nejspíš budou oba prezidenti, pro které budou tato jednání zřejmě posledními v jejich funkcích, demonstrovat pokračující přátelství.
Už proto, aby se chladné vztahy jejich zemí dále nezhoršovaly.
Otázka vzniku prvků americké protiraketové obrany, proti které Rusko důrazně protestuje, je přitom podle některých pozorovatelů jen jedním malým kolečkem ve vzájemně propojené problematice dvoustranných vztahů obou zemí.
Proto budou moci Putin s Bushem podepsat rámcovou dohodu o strategických otázkách i v případě pokračujícího nesouhlasu Moskvy s radarem v českých Brdech.
Podle posledních vyjádření ruské strany, například ministra zahraničí Sergeje Lavrova pro deník Izvestija, to vypadá, že Moskva svůj nesouhlas se systémem tolik prosazovaným americkou administrativou vnímá především jako cennou kartu ve sporu o pro ni daleko palčivější věc. Tou je rozšiřování Severoatlantické aliance směrem k ruským hranicím.
Putin a jestřábi v jeho týmu se stále zcela nesmířili s přijetím pobaltských zemí do NATO a už musejí ze svého pohledu čelit hrozbě v podobě analogické snahy Ukrajiny a Gruzie. Ruská Černomořská flotila například stále kotví v ukrajinských přístavech a obě země spolu úzce spolupracují mimo jiné i v obranném průmyslu.
Ruští generálové, jejichž profesní minulost se obvykle táhne do dob Sovětského svazu, se nejsou schopni smířit s představou případných základen NATO v zemích, v Rusku tradičně vnímaných jako "mladší" bratři.
Při jednáních o strategické spolupráci však zřejmě ministři obrany a zahraničí Ruska a USA neřeší jen prostou "výměnu" souhlasu Moskvy s prvky protiraketového systému v Polsku a ČR za zpomalení přístupových rozhovorů s Ukrajinou a Gruzií.
Rusko loni v prosinci vystoupilo ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE), kterou pokládalo za nevýhodnou. Moskvu také zajímá budoucnost kontroly strategických zbraní poté, co vyprší současná smlouva START-1. U konce stále nejsou jednání o vstupu Ruska do Světové obchodní organizace.
Před více než rokem Putin na bezpečnostní konferenci v Mnichově obvinil Spojené státy ze snahy vytvořit jednopolární svět. Od té doby se čas od času objevují výroky označující vztahy mezi Ruskem a USA za "novou studenou válku".
Poté, co v květnu v Kremlu Putina vystřídá nově zvolený prezident Dmitrij Medveděv, mnozí doufají, že nejstudenější období je minulostí i přes Putinovo varování, že Medveděv ruskou zahraniční politiku měnit nebude.
Oba prezidenti ale zároveň zřejmě hodlají svým politickým nástupcům odkázat konkrétní dohodu, která by strategické vztahy obou zemí nějakým vhodným způsobem upravovala.
S iniciativou ale přišla americká strana. Někteří staří členové Severoatlantické aliance navíc nepodporují vstup Ukrajiny i Gruzie do NATO, protože by to mohlo Moskvu popudit. Všechny tyto příznaky ukazují, že Putinova vyjednávací pozice je v závěru jeho druhého prezidentského období silnější než jeho amerického partnera, čelícího stále tvrdší kritice, například za nezvládnutou válku v Iráku.
Foto: Reuters a AP
