Berlín se dohaduje o placení <span>českých gastarbajtrů</span>

Polák anebo Čech za pouhá čtyři eura a pár centů navrch? Od příštího roku budou moci východoněmecké firmy posílat do Německa a Rakouska své zaměstnance. Vládní koalice v Berlíně se proto dohaduje o minimální mzdě pro zahraniční pracovníky.

Může přitom jít o mnohem více než o několik eur, píše list Süddeutsche Zeitung (SZ). Zhruba 700 tisíc agenturních pracovníků ve Spolkové republice dostane od první května roku 2011 nejspíše tvrdou konkurenci.

K tomuto datu totiž definitivně končí doba, kdy si hlavně Němci a Rakušané chránili svůj pracovní trh tak, jak to jen podle unijních regulí možné. Polské a české firmy budou moci za osm měsíců posílat do Německa a Rakouska své pracovníky; s jejich minimálními mzdami hluboko pod obvyklou sumou se tam budou mít možnost přímo podbízet.

Černo-žlutá (CDU/CSU a FDP) vláda v Berlíně se proto už měsíce pře o novou, zákonem danou minimální mzdu pro cizí pracovníky. Strany křesťanské unie jsou pro, FDP proti.

Čas tlačí a mezitím by mohlo jít nepřímo o ještě důležitější otázku. A sice: Kdy je mzda, respektive její výše, nemravná?

Pro expertní skupinu z poslanecké frakce CDU/CSU, která se zabývá zaměstnaneckými otázkami, je věc jasná. Její šéf Peter Weiß varuje před novou soutěží při stlačování mezd směrem dolů.

Poukazuje na v Německu existující tarifní dohody, podle nichž platí jako nejnižší hodinová mzda 7,60 eura na západě a 6,40 (případně 6,65) eura na východě republiky (někdejší NDR).

Tyto dohody bychom si neměli nechat zničit, říká Weiß. Podle jeho slov by se strany tarifních dohod rychle domluvily na nějaké minimální mzdě, kterou by spolková ministryně práce Ursula von der Leyen (CDU) vyhlásila za všeobecně závaznou. Musely by se jí držet i zahraniční subjekty.  

Odborníkovi na pracovní trh z FDP, Johannesu Vogelovi, se ale podobný postup zdá zbytečný. "Dosud neexistují věcné důkazy o tom, že do Německa začnou proudit davy polských námezdních pracovníků." Liberálové navrhují, aby se po nějaké lhůtě začali agenturní pracovníci platit stále jako stálí.

To má zabránit, aby zaměstnavatelé nabírali agenturní pracovníky jen proto, aby ušetřili na mzdách.

Pro Německo by to mělo příznivý vedlejší efekt. Pro agentury v zahraničí, které by chtěly pomocí nízkých mezd vystrnadit námezdní pracovní síly ve Spolkové republice, by to znamenalo příliš velké náklady.

Jak koaliční pře dopadne, zůstává otevřené. Svou roli při tom můžou hrát i úvahy, že stanovením dolní hranice mzdy by se do Německa poprvé dostala jakoby zadními vrátky nejnižší mzda přesahující hranice jednotlivých branží. Koneckonců, agenturní zaměstnanci pracují ve všech oborech.

Nejnižší možná odměna pro námezdní pracovníky by pak sloužila jako vodítko, když rozhodují o mzdách, které můžou být v rozporu s dobrými mravy. Tato argumentace se ale německým odborům a zaměstnavatelům zdá scestná.

Expert na pracovní právo Gregor Thüsing z Bonnu k tomu ovšem říká: "I kdyby nás to nakonec nemělo přesvědčit, je to cesta, jíž by se soudy mohly ubírat." Kdyby to došlo tak daleko, muselo by mnoho podniků platit svým zaměstnancům výrazně více než dosavadní snad čtyři, pět nebo šest eur za hodinu, dodává SZ.

Od roku 2004 se v Německu téměř zdvojnásobil počet lidí, které pracovní agentury propůjčují jiným zaměstnavatelům. Dnes je jich kolem 700 tisíc. Asi třetina z nich pracuje v kategorii "pomocná síla". Tomu odpovídá i jejich odměna, jež je zpravidla nejnižší možná.