Nezletilých Britek unesených rodiči do orientu a přinucených násilím ke sňatku jsou zřejmě tisíce ročně. O řád více, než se dosud ohdadovalo. Dokládá to zpráva pro příslušný parlamentní výbor.
Vychází z počtu hlášených zmizení dívek ze základních škol ve městě Luton. Vládní Útvar pro sňatky z donucení (Forced Marriage Unit; FMU) dosud eviduje zhruba 300 případů únosů děvčat z muslimských rodin hlavně pákistánského a bengálského původu usazených často po generace v Británii.
Autoři zprávy ale napočítali stejný počet chybějících dívek jen ve dvousettisícovém Lutonu. Při přepočtu na celkový počet obyvatel Británie by takových případů bylo na sto tisíc! V Lutonu ale žije silná, asi dvacetiprocentní komunita přistěhovalců a jejich potomků, četnost jevu je tedy zřejmě vyšší než průměrná.
Zpráva zaznamenává jen dívky, jejichž zmizení ohlásily školy v období povinné školní docházky, to jest do šestnáctého roku jejich života. Po šestnáctých narozeninách už je školy nepostrádají, nikdo neprotestuje, a tak děvčata mizejí dál v počtu ještě hojnějším.
Poslanci navíc zjistili, že ani neomluvenou nepřítomnost dívek ze základních škol nehlásí školy policii vždy tak, jak by měly. V třísettisícovém Bradfordu chybí ve škamnách třiatřicet dětí, jejichž zmizení policii nikdo nehlásil.
Autoři zprávy ale odhadují celkový počet případů sňatků z donucení "jen" asi na tři tisíce ročně.
Třináctiletá: „Bylo to hrůzostrašné..."
Násilné provdání britského děvčete v cizině je často rovno únosu a mnohačetnému znásilnění. Pro BBC popsala svůj otřesný případ dívka pákistánského původu. Jako třináctiletou ji rodiče přinutili odejít ze školy, odjet do Pákistánu a provdat se za muže, kterého nikdy před tím nespatřila.
„Držel mě ve vězení, mlátil a znásilňoval," popsala stručně modus vivendi, který následoval. Modlila se, aby si někdo v Británii jejího zmizení všiml a vydal se po ní pátrat, ale nestalo se.
„Stále jsem si uchovávala naději, že někdo ve škole si mého zmizení všimne a nějak mi pomůže. Ale nikoho te nezajímalo. Všichni mne zradili," komentuje dívka. Vrátila se do Británie, aby tam porodila dítě, o něž zřejmě vůbec nestála. Před manželem, který ji následoval, prchla a v současnosti se skrývá.
Zločin není „kulturní obyčej"
Násilným sňatkem se souvěrcem se muslimští rodiče snaží čím dál častěji bránit „pozápadňování" dcer. I za cenu jejich života: V posledních letech se v Západní Evropě množí případy dívek zavražděných vlastními rodiči a dalšími členy rodiny za to, že se snažily nucenému sňatku vyhnout. Pro zločin se vžil termín „vražda ze cti". Muslimové jí trestají nemanželský pohlavní styk, pro potrestání „vzpurné" dcery stačí nařčení.
Podle jedné z autorek parlamentní zprávy by britská společnost měla o sňatcích, k nimž jsou nucena britská děvčata z muslimských rodin, přestat smýšlet jako o „neškodných kulturních návycích, jež je třeba zachovat", nýbrž začít je chápat tak, jak zasluhují: jako zločiny.
Poslanci požádali ministerstvo zahraničí o zpřístupnění záznamů o vstupních formalitách Britů do Pákistánu, aby získali důkazy, že děti mizejí právě tam. Ať už za účelem sňatků z donucení či z jakýchkoli jiných důvodů.
Foto: Profimedia, archiv
