Smrtí jednoho řidiče a zraněním dalších šesti osob skončily dvě automobilové nehody, které se ráno staly během demonstrace francouzských zemědělců u Paříže. Šlo přitom jen o jeden z řady protestů, kterým musí vláda Francoise Hollanda v poslední době čelit. S trochou nadsázky lze říct, že odpůrců už je tolik, že se odlišují barvami čepic.
Zemědělské odbory vyzvaly k blokádě Paříže po celé dopoledne pomocí traktorů a další techniky. Chtěly tak dát najevo odpor proti podle nich příliš vysokým daním a menším dotacím.
Zemědělcům se nelíbí změny ve společné zemědělské politice EU, které včera schválil Evropský parlament (mimo jiné zvýhodní chovatele dobytka oproti pěstitelům plodin). Dále protestují proti zákonům na ochranu životního prostředí, jež mají omezit používání traktorů v určitých dnech.
"Nemyslím si, že tohle je ta správná cesta, jak vyjádřit svůj postoj. Jsme vždy otevřeni k dialogu," uvedl ministr zemědělství Stephane Le Foll.
Francie je samozřejmě na protesty farmářů zvyklá. V poslední době ale nejde jen o ně. Prezident Hollande a jeho premiér Jean-Marc Ayrault už lezou na nervy skoro všem.
Vláda je v kleštích mezi Evropskou unií, která ji nutí snížit rozpočtové schodky, a mezi občany, kteří čelí jednomu z největších daňových zatíženích na světě. Politici přitom nejsou schopni sehnat peníze jinak, než právě prostřednictvím daní a škrtáním.
Už skoro před měsícem se začali bouřit Bretonci. Obyvatelům jednoho z nejchudších regionů Francie se nelíbí takzvaná ekologická daň, která znamená zavedení mýtného pro nákladní auta. V Bretani se po silnicích převáží většina zboží a daň by se zde znatelně projevila.
Symbolem boje Bretonců jsou červené čepice, které symbolizují odpor proti vrchnosti. V 17. století je jejich předci používali na protest proti zvýšení daní tehdejším králem Ludvíkem XIV. Objektem hněvu současných rebelů se pak stala zařízení na měření mýtného, která se protestující rozhodli ničit.
Ve svém boji ale nejsou sami. Napodobili je například Francouzi zabývající se jezdectvím, které má postihnout zvýšení daně z přidané hodnoty. Jejich symbolem jsou čepice oranžové. Modré pokrývky hlavy zase používají policisté, žádající zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek.
Nejde ale jen o peníze, růžové čepice si přivlastnili odpůrci sňatků osob stejného pohlaví. Situace už se tak stává poněkud nepřehlednou. Deník Le Figaro spočítal hned šestnáct hnutí či protestních skupin, které stihly vzniknout za rok a půl Hollandova prezidentství.
Barevné čepice nepoužívají všechny, někteří si vystačí se zajímavými názvy z říše fauny. Taxikáři si říkají "dodo", porodní asistentky "čápi", jistá skupina podnikatelů se zase loni označila za "holuby".
Stávkou hrozily kvůli plánovanému 75procentní zdanění štědře placených hráčů i fotbalové kluby.
Skončí Ayrault?
Zdá se, že Hollande, který je nejméně populárním francouzským prezidentem páté republiky, neví, kudy kam. Pomoci by mu mohla obměna vlády, o které už se ve Francii nějakou dobu spekuluje.
Výrazný počet Francouzů si dokonce přeje nové parlamentní volby. Podle průzkumu agentury OpinionWay z minulého týdne si tři čtvrtiny voličů myslí, že situace v zemi se od nástupu Hollanda zhoršila. Nahlas se proto mluví i o změně premiéra. Ayraultovi u voličů nepomáhá ani to, že jezdí starou dodávkou Volkswagen.
Prezident ve Francii může řešit politickou krizi nejen změnou vlády, ale i rozpuštěním parlamentu a vypsáním předčasných voleb, jak to udělal například Jacques Chirac v roce 1997. K tomuto kroku nyní Hollanda vyzývá 39 procent občanů.
Neočekává se, že by Hollande volání po volbách vyslyšel. Nového premiéra by ale Francie mohla mít před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v květnu příštího roku.
Otázkou je, kdo by se v Matignonském paláci mohl zabydlet. Podle některých by to měla být Martine Aubryová, kterou Hollande porazil v socialistických prezidentských primárkách. S tím však souvisí i jejich vzájemná nevraživost, ktera nečiní tento krok příliš pravděpodobným. Aubryová navíc kromě Lille, kde je starostkou, není dvakrát oblíbená (v nedávném průzkumu vysšo najevo, ze by si ji za premiérku nepřálo 64 procent Francouzů).
LIdé by v premiérském křesle raději viděli současného ministra vnitra Manuela Vallse. Jednapadesátiletý fanoušek fotbalové Barcelony si je získal mimo jiné ostrými výroky na adresu Romů.
Jeho popularita by sice mohla Hollanda v budoucnu ohrozit, krátkodobě by ale jeho jmenování mohlo znamenat tolik potřebný impuls. Inspirací Holandovi může být dávné rozhodnutí Françoise Mitterranda. Ten v roce 1984 v nelehké situaci nahradil Pierra Mauroye tehdy sedmatřicetiletým Laurentem Fabiusem, který nyní v Ayraultově vládě působí jako ministr zahraničí.
