Švédský profesor chemie si osm let lámal hlavu se zapeklitým problémem, až jeho desetiletý syn mu jej pomohl vyřešit. Férově ho uvedl jako spoluautora své studie, která nyní vyšla v prestižním britském časopise.
"Byl jsem šťastný, ale myslím, že táta byl ještě šťastnější. Ani jsem si neuvědomoval, jak to je důležité," řekl dnes už jedenáctiletý Linus Hovmöller Zou agentuře TT.
Hovmöller starší se na stockholmské univerzitě zabývá strukturální chemií a dostal za úkol napsat odborný článek pro prestižní magazín Philosophical Transactions of the Royal Society A o specifických kvazikrystalech. "Je to skutečně těžký problém, na kterém jsem osm let pracoval, aniž jsem byl schopen jej vyřešit," přiznal se otec.
Prezentovat ho synovi ho napadlo, když si všiml jeho inteligence při luštění rébusů. "Den předtím jsme řešili sudoku a já si všiml, že Linus je bystřejší než já." Bystrý klučina v obrázcích z elektronového mikroskopu vskutku našel určitou pravidelnost. "Měl jsem v hlavě tolik informací, že se věci mohou zmotat. Ale Linus k tomu přišel s čistou a čerstvou myslí." Pod studií je podepsána i vědcova choť, rovněž vědátorka.
"Deset let je velmi nízký věk na to, aby člověk publikoval ve vědeckém časopise, zvlášť na tak obtížné témat," oceňuje Linuse mluvčí britské Královské společnosti, v jejíž 352leté historii není moc mladších autorů. Linus sám si zřejmě ještě stále svou genialitu zcela neuvědomuje: "Pokusili jsme se vyřešit ten rébus a nakonec se nám to povedlo. Byla to pro mě zábava."
