Návrat do vlasti
Co dělat se ženami a dětmi francouzských džihádistů?

Co dělat se ženami a dětmi francouzských džihádistů, zajatými v Iráku a Sýrii? Jejich příbuzní volají po repatriaci do Francie, ale vláda si dává pozor na přijetí takového závazku, což svědčí o jejích rozpacích v ožehavé otázce "navrátilců", upozornila agentura AFP.

Amine Elbahi neslyšel o své sestře od února, kdy krátce hovořili po telefonu. Devatenáctiletá dívka opustila v srpnu 2014 svou rodinu v Roubaix na severu Francie, aby se vydala do Rakky, hlavní bašty bojovníků Islámského státu (IS) v Sýrii. Nyní je z ní vdova po francouzském členu IS a má dvě děti, roční a dvouleté, "vychované za bombardování", jak řekl její bratr. Rakku dobyla před dvěma týdny aliance arabských a kurdských jednotek, která také zajala mnoho rodin islamistů, včetně francouzských.

Amine, který se domnívá, že se jeho sestra a synovci ocitli v zajetí, napsal v pátek francouzskému prezidentovi Emmanuelovi Macronovi žádost, aby umožnil "mladistvým a ženám s dětmi vrátit se do Francie" a aby se až ve Francii posuzovalo jejich jednání.

Již o několik dní dříve asi dvě desítky rodičů, prarodičů a příbuzných mladých dívek, které odešly do Sýrie či Iráku, také zaslaly šéfovi státu a jeho ministrům dopis v tomto smyslu. Kritizovali nedostatek prostředků určených pro repatriaci těchto Francouzek a jejich dětí, "z nichž polovina je mladší šesti let", a zdůraznili, že nic nebrání Francii, aby je soudila na svém území, pokud si to bude přát.

Z Francie se vydali k islamistům nejen bojovníci, ale "také další lidé, zejména ženy, které odešly ze špatných důvodů, protože se nechaly okouzlit falší, zmást propagandou, anebo prostě uvízly v pasti", zdůrazňuje advokát Martin Pradel, který pracuje pro některé ze zmíněných rodin.

Signatáři dopisu, mezi nimiž jsou i prarodiče, žádají o opatrovnictví těchto dětí, až budou repatriovány do Francie, a domáhají se, podobně jako Amine Elbahi, aby vznikl úřad pro tyto rodiny, které čelí byrokratickým úskalím.

Podle francouzské vlády se asi 1700 Francouzů přidalo k IS v Sýrii a Iráku od roku 2014. Z nich 278 přišlo o život, což je ale možná podhodnocené číslo, a 302 se vrátilo do Francie: 178 mužů (z toho 120 je ve vězení), 66 žen (z nichž 14 je za mřížemi) a 58 mladistvých, většinou mladší 12 let. Ostatní byli zajati v Sýrii či Iráku, zabiti v bojích, anebo uprchli na poslední zbytky území ovládaného IS či do jiných útočišť islamistů, zejména v Libyi.

Ve Francii, dosud poznamenané předloňskými krvavými atentáty islamistů, a to i "navrátilci" ze Sýrie, postupuje vláda raději dvojnásob opatrně.

Osud Francouzů zadržených ve válečných zónách závisí na dané zemi, uvedla v úterý ministryně obrany Florence Parlyová. V Iráku mohou být dospělí souzeni na místě, osud dětí "se zkoumá případ od případu", s přihlédnutím k přání příbuzných.

V Sýrii je situace méně jasná. Pokud se francouzští státní příslušnici ocitnou v rukou různých orgánů, vyrozumí se Mezinárodní výbor Červeného kříže, uvedla ministryně, aniž by upřesnila konečný osud dotčených, ať dospělých či dětí.

Nic z toho neuspokojuje signatáře dopisu, kteří vyzvali prezidenta, aby nenechal tyto ženy postavit před soud v Iráku či v Sýrii, kde "se vykonává trest smrti a systematicky dochází k mučení, sexuálnímu obtěžování a znásilňování" a kde by mohly být ženy odsouzeny za terorismus stejně jako bojovníci.

Amine Elbahi pokračuje v boji za to, aby se jeho sestra a synovci mohli jednou vrátit do Francie. Říká, že "pokud se všem těmto Francouzům, zejména dětem, zakáže návrat do vlasti, hrozí, že časem vznikne nová generace džihádistů".