Původním smyslem předvánočních trhů bylo zásobit spižírny na zimu. Tržiště s dárky pro děti z nich udělal až církevní reformátor Martin Luther, který prosazoval obdarovávání dětí v předvečer Božího hodu vánočního - namísto svatého Mikuláše.
Vzoru velkého reformátora následovali i vlivní němečtí patricijové. Například z účetní knihy rodiny norimberského patricije Enderse Imhoffa k roku 1564 vyplývá, že obdarování svých dětí přesunul z 6. na 22. prosince.
Změně zvyků se přizpůsobil i trh, jak prokazuje výnos norimberské městské rady z roku 1610, kde se v souvislosti se zabavením "oplzlého zboží" u některých stánkařů zmiňuje celá záležitost poprvé jako nevhodná u příležitosti "obdarovávání dětí".
Rovněž známý drážďanský zimní trh Striezelmarkt vznikl v roce 1434 jako obyčejný trh na maso. V průběhu 16. století ale začal postupně stále více nabízet druhy zboží, které se na normálních trzích nevyskytovaly, protože souvisely s blížícími se hlavními křesťanskými svátky.
V roce 1616 si dokonce farář norimberského kostela svatého Sebalda stěžuje, že odpolední kázání na Štědrý večer muselo odpadnout, protože všichni měšťané farnosti se doma účastnili "obdarovávání dětí".
V anglosaském světě se spolu s posunem obdarovávání dětí ke konci prosince posunulo i připomínání sv. Mikuláše (přeneseně "Santa Claus"), jenž je ve střední Evropě s oblibou démonizován coby uzurpátor výsad vánočního "Ježíška".
