Zoufalí myslivci
Divočáci jásají. Nové energie jim přinášejí blahobyt

Divoká prasata jsou v Německu (a nejen tam) stále větší pohromou. Mnohde se množí tak rychle, že jim v tom myslivci  nemají šanci zabránit. Boomu štětináčů výrazně napomáhá rozvoj energetických obnovitelných zdrojů. Zařízení na výrobu energie z biomasy potřebují i kukuřici, hodně kukuřice. A ta patří mezi oblíbené žrádlo divočáků.

Plochy, na kterých rostou energetické rostliny, se ve Spolkové republice stále zvětšují. Například lány kukuřice slouží divočákům nejen jako nekonečný zdroj obživy, ale i jako místo úkrytu.

Ochránci životního prostředí považují mezitím rozšiřování ploch k pěstování kukuřice za prokletí, i když jinak změny v energetické politice podporují. Monokultury a více kukuřice znamenají více černé zvěře - mnohem více.

Problém už nabral obřích rozměrů a snaží se ho řešit jak úřady, tak zemědělci ve spolupráci s myslivci. Německá mutace listu Huffington Post cituje myslivce, který líčí stále větší bezmoc svou i svých kolegů:

"Když lány dosáhnou velikosti 20 nebo 100 hektarů, je i pro nejlepšího myslivce nemožné účinně bránit škodám způsobovaným divokou. Znám to ze školního lesního podniku, kde jsme měli lány, které vypadaly zvenku dobře, ale když jste do nich vstoupili a přešli deset řádků, nebylo tam najednou nic. Ale opravdu nic - na ploše pěti hektarů." Vše sežráno. Prasata divoká jsou totiž chytrá, velmi chytrá. Vědí, že ve velkých lánech jsou před lovci poměrně bezpečná. Kukuřičné lány se pro ně staly zemí hojnosti.

Předloni vydalo spolkové ministerstvo výživy, zemědělství a ochrany spotřebitele brožuru, v níž se doporučuje vytvářet v polích s kukuřicí jakési lovecké průseky. Znalci nicméně upozorňují, že divočáci jsou, jak už řečeno, příliš práskaní na to, aby se v průsecích zdržovali, pokud zpozorují cokoli neobvyklého.

Spoušť, kterou po sobě zanechávají divočáci, může na jednom místě během jediné noci dosáhnout několika tisíc eur. Podle zákona musejí myslivci, kteří mají příslušnou půdou propachtovanou k lovu, vzniklou škodu zemědělcům nahradit. To ale může přesahovat jejich finanční možnosti.

Občas dochází k trochu paradoxní situaci, kdy myslivec musí vyhlásit osobní bankrot, platební neschopnost.

Lovci se takovou situaci snaží odvrátit častějšími odstřely. V letech 2005 až 2010 se v porovnání s předchozí pětiletkou zvýšil počet zastřelených divočáků v Německu v průměru o 100 procent. Letos se předvídá nový roční rekord.

Jak razantně se v zemi divoká prasata množí, ukazuje i srovnání s dobou v první polovině 20. století. V letech 1935 až 1939 skolili lovci v říši v průměru 1300 zvířat ročně. V uplynulých letech to bylo 40 až 80 tisíc ročně. Zvyšuje se, přirozeně, i počet srážek motocyklistů a automobilistů s černou zvěří.

Řada expertů ale považuje snahy vypořádat se s "prasečím morem" pilnější střelbou za marné. "Lovci musejí dospět k poznání, že svým konáním nemají žádný vliv na přirozený stav zvířat," prohlásil mluvčí šlesvicko-holštýnského Svazu pro ochranu přírody Ludwichowski. "Problém nebudou moci lovci nikdy vyřešit," tvrdí.

Svou šanci cítí i šikovní podnikatelé, píše Huffington Post. Peter Koppendorfer vyvíjí a staví dálkově ovládané drony nebo koptery pro fotografy a filmové produkce.

Napadlo ho, že by se bezpilotní letouny mohly vybavit termokamerou, která by pomáhala odhalovat divočáky skrývající se v polích. Možný by byl i lov s podporou ze vzduchu.

Koppendorfer už postavil první prototyp. Bohužel, potřebná technika ja zatím ještě hodně drahá. Ohledně dronů si tak zatím divočáci mohou v klidu přehodit nohu přes nohu a spokojeně si chrochtat.