Náš stát nefunguje. I proto desetina krajanů žije v cizině a Praha je naše čtvrté největší město, říká Radoslav Procházka, lídr slovenské opoziční strany #SIEŤ. Podle průzkumů je hlavním vyzývatelem premiéra Roberta Fica před březnovými parlamentními volbami.
Přijel jste do Česka mimo jiné i agitovat mezi krajany. Mezi deseti procenty Slováků žijících v cizině jsou z drtivé většiny aktivní lidé. Co chcete udělat, aby ze země neodcházeli?
Je dobré, když lidé jdou do ciziny. Získají zkušenosti, kontakty, vztahy. Ale zároveň je strašně důležité, aby se chtěli vrátit. Lidé ve středním a starším věku říkají, že jediný důvod, proč odcházejí, je nemožnost sehnat práci. Ale mladší generace mluví jinak. Zajímá ji nejen pracovní uplatnění, ale taky fungující stát. Když jdu se svými rodiči do nemocnice, mám pocit, že se vracím o 50 let zpátky, na úřadě jako bych se ocitl před 30 lety. Když jedu do své rodné vesnice, silnice je v katastrofálním stavu. Věci doma stagnují a poměr mezi náklady a zisky života v zahraničí a doma je nepříznivý. Člověk by se třeba rád vrátil, ale v tuto chvíli se kariéra se soukromým životem dá líp skloubit tady. Proto podstata mého plánu je soustředěna na funkční servis pro lidi. Stát nemá být břemenem, ale službou.
Jaké konkrétní věci byste chtěli prosadit?
Řeknu to stručně: generační obměnu veřejné služby, zodpovědnost za její výkon, včetně hmotné zodpovědnosti politiků a konec schránkových firem. Dále nám jde o fungující stát, který stojí na třech pilířích. Je to praktická podpora rodiny, zásadní daňová a regulační úleva pro malé a střední firmy včetně jejich zaměstnanců. A taky rozvoj zanedbaných regionů.
Co myslíte, že bude v březnu hlavním tématem parlamentních voleb?
Představte si: výběr mezi benzinovou pumpou, kde je drahý a nekvalitní benzin, nepříjemná obsluha a záchody jako někde ve čtvrté cenové skupině. Na konci ale dostanete zadarmo plyšovou hračku. Takto vládne SMER Roberta Fica. A pak je tu pumpa, kde sice nedostanete medvídka, ale můžete se spolehnout, že benzin, který natankujete, bude fungovat a bude tam normální prostředí. To by mohlo být to hlavní téma.
Zatím ale vše nasvědčuje další výrazné výhře SMERU a paběrkování po ostatní strany. Připomeňme minulé volby, SMER měl 44 %, druzí křesťanští demokraté jen 8 %. Dnes průzkumy dávají SMERU 32 % až 40 %, druhé #SIETI 8 % až 15 %. Rozdíl 20 procentních bodů i víc. Proč by březnové volby měly dopadnout jinak?
Lidé vidí, jaké výsledky jim tato nerovnováha přinesla. Kolabující zdravotnictví, stagnující školství, nespolehlivou práci úřadů. Malým a středním zaměstnavatelům obrovské zvýšení daňového břemene. To vše se ve volbách může projevit.
Jaký výsledek tedy očekáváte?
To, že nám volební komise vylosovala dvacítku, není úplná náhoda...
Šli byste za podmínky, že se dohodnete na programu, se SMEREM do koalice?
Nechceme žádným způsobem legitimizovat dnešní způsob vládnutí. Počkáme, jaký mandát nám dají voliči, a pak uvidíme.
A z jiných slovenských stran - ke komu máte nejblíže?
Záleží na schopnosti akceptovat naše priority. Těm, kteří vůbec mají předpoklady přihlásit se k ochraně a rozvoji střední vrstvy, nabídneme: pojďme spolu do soudržného klubu s jednotným velením. Pojďme se bavit o tom, zda bychom opravdu v roce 2020 neměli kandidovat jako jedna pevná síla. Máme ambici to udělat a budeme o tom přesvědčovat ostatní.
Politické strany a celou společnost dnes rozděluje pohled na migrační krizi. Jaká by měla být slovenská strategie? Měla by se země podělit o to největší břemeno a přijímat masově muslimy z Iráku, Sýrie a Afghánistánu?
Nemyslím, že je tu důvod to od Slovenska chtít. Proč by celé to břemeno měla nést Evropa? A co Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, proč by se neměly zapojit do řešení humanitární katastrofy, jejíž kořeny jsou geograficky a nábožensky blízko? Pak by kvóty vypadaly úplně jinak a nebyly by takovou zátěží. Jenže saúdskoarabská vláda řekla, že nevezme jediného utečence kvůli obavám z terorismu.
Nejednou jste kritizoval protiteroristické zákony, které iniciovala slovenská vláda. Posilují pravomoci policie, soudů a úřadů, prodlužují dobu vazby, prostě obsahují věci obvyklé i v jiných zemích. Co je na nich tak špatného?
Lidé na Slovensku nemají jen dobrou zkušenost s policií, soudy a úřady. Jsou tam samozřejmě dobré věci, které bychom byli schopni podpořit. Ale oni to hodili do jednoho balíčku s tím, že buď se schválí všechno, nebo nic. Bylo tam i vypínání webů s politicky extrémním obsahem. Co to znamená? Nebo prohlídky aut. Plnohodnotná realizace těchto pravomocí by znamenala policejní stát, který tady dnes vůbec není nutný. 
Jak financujete svoji volební kampaň?
Dostali jsme úvěr, jehož čerpání se odvíjí od vývoje preferencí. Ty nám sice ne dramaticky, ale kontinuálně stoupají a celkem tak máme k dispozici 2,8 milionu eur. Přitom limit pro kampaň jsou tři miliony. Tím pádem jsme nezávislí a nemusíme nic shánět. Máme i dárce, kteří jsou všichni uvedeni na webu. Jejich příspěvky jsou ale na úrovni několika procent toho, s čím nakládáme.
Jako advokát jste v minulosti pracoval na jednom případu pro skupinu Penta. Necítíte to jako problém i vzhledem k tomu, že váš místopředseda Andrej Hrnčiar se podle médií nedávno potkal s Eduardem Matákem, který řídí zdravotnický byznys Penty?
V roce 2008 jsem poskytl právní službu jako advokát v líčení před Ústavním soudem. Předmětem nebylo žádné finanční plnění, ale ochrana procesních práv. Copak by měl existovat nějaký seznam firem, které by neměly mít právo na právní zastupování? Budou ho dělat novináři nebo pouliční tribunál? Co se týče Andreje Hrnčiara, je to primátor Martina a záleží mu na tom, aby mohl fungovat tamní hokejový klub, hraje tam i mládež. Jedním ze sponzorů klubu byla společnost Dr. Max, kterou zastupuje, myslím, pan Maták. Andrej Hrnčiar dvacet minut na veřejném místě za bílého dne mluvil s tímto člověkem, jestli dají peníze na martinský hokej i příští rok. Kdyby s ním chtěl řešit něco nekalého, potkal by se s ním snad v kantýně, kde je vidí úplně každý?
#SIEŤ je mladá strana, existuje od roku 2014, má poměrně málo členů. Nebojíte se, že vaše hvězda na politickém nebi zazáří a zase zhasne, jako se to stalo jiným novým politickým formacím?
Důležité je, že počet členů roste. Myslím, že po roce a půl mít dva tisíce členů je poměrně slušné. Jsme čtvrtí nebo pátí v pořadí všech politických stran. Pro výběr členů máme navíc přísná kritéria. Ne každý, kdo by měl zájem, se do strany může dostat. Přesto máme ambici být spíš masovou než kavárenskou stranou.
S kým na české politické scéně byste se srovnali?
Podle nátury a témat. Například v pohledu na malé a střední zaměstnavatele nacházíme průniky s TOP 09. V té energii a antiestablishmentovém duchu jsme pak spíš podobní ANO. Ale u nás i u vás je politická scéna specifická a taková srovnání úplně nefungují.
Není vám líto, že už není společná? Vyrůstal jste přece ještě v Československu...
V té době jsem vůbec nechápal, že se 1. ledna 1993 probudím do rozdělené země. Dnes si naopak neumím představit, že bychom zůstali spolu. Jsem přesvědčen, že je to tak jen dobře.
