Dva dny po nástupu konzervativce Nicolase Sarkozyho do prezidentské funkce bylo oznámeno složení nové francouzské vlády, do jejíhož čela Sarkozy postavil Françoise Fillona. Mezi patnácti ministry je sedm žen. Nový kabinet už má za sebou i první zasedání, na němž jej Sarkozy, který zasedání předsedal, vyzval k plné angažovanosti s cílem rychle uskutečnit reformy obsažené v programu, na jehož základě vyhrál nedávné prezidentské volby.
Sarkozyho proklamovanou vůli po spolupráci i s jinými než pravicovými sektory má doložit jmenování socialisty Bernarda Kouchnera ministrem zahraničí a pro evropské záležitosti a centristy Hervého Morina ministrem obrany. Dosavadní ministryně obrany Michele Alliotová-Marieová bude ministryní vnitra a pro zámořská území. Nová vláda je proti minulé strukturálně značně přestavěna.
Do vysoké politiky se vrací bývalý premiér Alain Juppé, který byl jmenován ministrem životního prostředí a udržitelného rozvoje a je ve vládě číslem dvě. Juppé se musil z politiky dočasně stáhnout kvůli podmínečnému trestu za podíl na politické korupci.
Z dosavadní vlády přešli do nové kromě Alliotové-Marieové ještě tři ministři, všichni také na jiná místa. Xavier Bertrand vyměnil zdravotnictví za sociální věci a práci, dosavadní šéf tohoto ministerstva Jean-Louis Borloo se stal ministrem hospodářství, financí a zaměstnanosti a Christine Lagardeová povede místo zahraničního obchodu zemědělství a rybolov.
Velká většina nových ministrů má vládní zkušenosti. Naprostými nováčky jsou Morin a dále ministryně spravedlnosti Rachida Datiová, ministryně vysokého školství a výzkumu Valérie Pécresseová a ministryně kultury a spojů Christine Albanelová. Ta bude zároveň mluvčí vlády.
Zcela nově bylo vytvořeno ministerstvo pro imigraci, integraci a národní identitu, které povede Brice Hortefeux. Morin získal přední vládní funkci jako představitel silné skupiny centristických poslanců, která v rozporu s linií stanovenou vůdcem jejich strany Françoisem Bayrouem podpořila v prezidentských volbách Sarkozyho. Datiová je bývalá Sarkozyho spolupracovnice z ministerstva vnitra a pozdější mluvčí jeho prezidentské kampaně.
Pécresseová byla jednou ze dvou mluvčích Sarkozyho strany Svaz pro lidové hnutí (UMP). Albanelová přešla do vlády ze zámku ve Versailles, jehož byla ředitelkou.
Pobouřená levice
Souhlas Kouchnera s účastí v pravicové vládě vyvolal podráždění v jeho Socialistické straně (PS), což byl zřejmě taky jeden ze Sarkozyho cílů. Sarkozy ale zároveň tímto jmenováním popudil některé představitele UMP.
Kouchner před zasedáním vlády řekl, že rozhodnutí vstoupit do Fillonovy vlády pro něho bylo těžké, ale že to udělal "v zájmu Francie". Řekl také, že se chce zaměřit hlavně na evropské otázky a zapojit se i do mírových misí, "ale nikdy sám", naopak v rámci mezinárodního společenství. Za vlády prezidenta Jacquesa Chiraka Francie prosazovala linii místy velmi odlišnou od linie některých spojenců. Zvlášť se týkalo americké invaze v Iráku.
První tajemník PS François Hollande řekl, že Kouchner "už není členem Socialistické strany". Jeho vstup do vlády označil za "individuální dobrodružství". Ve vládě, a to na místě státního tajemníka v úřadu předsedy vlády, je i bývalý ekonomický tajemník PS Eric Besson, který začátkem roku po ostrém střetu se socialistickou prezidentskou kandidátkou Ségolene Royalovou ze strany odešel a podpořil Sarkozyho.
Poslanec Evropského parlamentu Benoît Hamon jménem PS řekl, že "levice ve vládě zastoupena není" a že začleněním Kouchnera a Bessona chtěl Sarkozy oslabit socialisty před blížícími se parlamentními volbami. Vládní post pro Bessona označil Hamon za "odměnu za zradu".
Novou vládu ostře kritizovala také Francouzská komunistická strana. Podle ní je to kabinet k provádění "ultrareakční a ultraliberální politiky". Sarkozyho proklamované "otevření" označila za kouřovou clonu, která má zastřít, že jde o vládu "tvrdé a komplexů zbavené pravice". Kouchnera označila za atlantistu a připomněla, že se "horlivě zastával" intervence v Iráku.
Vizitky klíčových členů nové francouzské vlády Françoise Fillona
Alain Juppé (61) - státní ministr a ministr životního prostředí a udržitelného rozvoje. Předseda vlády v letech 1995-1997 byl dlouhá léta "korunním princem" bývalého prezidenta Jacquesa Chiraka. V letech 2002-2004 stál v čele strany Svaz pro prezidentskou většinu (UMP, dnešní vládní Svaz pro lidové hnutí). Z funkce odstoupil po usvědčení z účasti v politicko-finančním skandálu. V roce 2006 se vrátil a stal se starostou města Bordeaux. Ministr zahraničí ve vládě Édouarda Balladura (1993-1995). V 80. letech měl na ministerstvu hospodářství na starosti rozpočet. V té době byl i poslancem Evropského parlamentu. Syn gaullisty Roberta Juppého se narodil 15. srpna 1945 v Mont-de-Marsan na jihozápadě země, absolvoval Institut politických věd a Národní školu pro správní úředníky (ENA). Do parlamentu poprvé zvolen v roce 1986, v roce 1976 působil poprvé ve vládě jako finanční poradce tehdejšího premiéra Chiraka.
Bernard Kouchner (67) - ministr zahraničních věcí. Známý francouzský lékař, zakladatel hnutí Lékaři bez hranic, pracoval v letech 1999-2001 jako šéf civilní správy Kosova. Člen Socialistické strany, podporoval americkou invazi do Iráku. Na přelomu 80. a 90. let vládní poradce pro humanitární záležitosti. V křesle ministra zdravotnictví (1992-1993) prosadil mimo jiné zákon, který zakazuje kouření ve většině společenských prostor ve Francii. Poslanec Evropského parlamentu v letech 1994-1997. Narodil se 1. listopadu 1939 v Avignonu jako syn lékaře. Po studiích pracoval v nemocnici v Indii. V době občanské války v Nigérii (1967-1971) odjel ve službách Mezinárodního červeného kříže do Afriky, kde ho tehdejší pravidla této organizace inspirovala k založení vlastního sdružení Lékaři bez hranic v roce 1971.
Hervé Morin (46) - ministr obrany. Od roku 2005 místopředseda centristické strany Svaz pro francouzskou demokracii (UDF), kterou vede François Bayrou, je pokládán za blízkého spojence prezidenta Nicolase Sarkozyho. Člen Bayurova volebního týmu pro prezidentské volby v letech 2002 a 2007. Šéf poslanců UDF od roku 2002. Mezi jeho politické vzory patří generál de Gaulle. Narodil se 17. srpna 1961 v Pont-Audemer. Má diplom z veřejného práva a politických věd. Poprvé jej zvolili poslancem v roce 1998. Je členem Ústavu pro mezinárodní vztahy a strategie (IRIS).
Jean-Louis Borloo (56) - ministr hospodářství, financí a zaměstnanosti. Přezdívku "sociální svědomí Francie" mu vysloužila funkce ministra práce, sociálních věcí a zaměstnanosti ve třetí vládě Jeana-Pierra Raffarina od března 2004 do května 2005. Představil tam svůj plán sociální soudržnosti. Ministrem sociálních věcí zůstal i v poslední vládě Dominiqua de Villepina, kde měl na starosti obtížný resort zaměstnanosti. V prvních dvou Raffarinových vládách v letech 2002-2004 dohlížel na ministerstvu práce a sociálních věcí na obnovu měst. Spolu s André Rossinotem současný spolupředseda malé Radikální strany, která je spojena s vládním Svazem pro lidové hnutí (UMP). Narodil se 7. dubna 1951 v Paříži. Studoval práva, historii, ekonomii a politické vědy. V roce 2001 byl mluvčím strany Svaz pro francouzskou demokracii (UDP) Françoise Bayroua.
Michele Alliotová-Marieová (60) - ministryně vnitra a pro zámořská území. První francouzská ministryně obrany od května 2002, přezdívaná "železná lady Francie". Říkají jí MAM podle iniciál jejího jména. V letech 1993-1995 ministryně mládeže a sportu. V prosinci 1999 zvolena do čela tehdejší strany Sdružení pro republiku (RPR) Jacquesa Chiraka (do roku 2002, kdy se strana stala součástí dnešní vládní UMP). Narodila se 10. září 1946 ve Villeneuve-le-Roi na předměstí Paříže. Studovala práva, etnologii a politické vědy v Paříži, v sedmdesátých letech působila jako asistentka na tamní právnické fakultě. V letech 1986-1988 byla státní tajemnicí pro výuku v ministerstvu školství. Potom čtyři roky zasedala v Evropském parlamentu. Dcera prominentního konzervativního politika, po kterém v roce 1986 "zdědila" křeslo v Národním shromáždění. V letech 1992-2002 starostka baskického městečka Saint-Jean-de-Luz.
Foto: ČTK/AP
