Nic nespojí odlišné národy tak jako společní nepřátelé. Takzvaná "stará aliance" (Auld Alliance, spojenectví mezi královstvím Skotska a Francie), jejímž společným historickým nepřítelem byla Anglie, ovšem neznamená, že by francouzská vláda podporovala skotskou nezávislost.
Pouze malý kout Francie bude navždy Skotskem. Jedná se o venkovskou oblast, jež leží v zapomnění mezi městy Orléans a Bourges. Zvláštností je městečko Aubigny-sur-Nère, které patřilo skotskému královskému rodu Stuartovců. V roce 1422, sedm let po bitvě u Azincourtu (jednom z nejdůležitějších střetů stoleté války), se jistý John Stuart of Darnley vydal na cestu do Francie v čele malé armády. Pomohl francouzskému králi v boji proti Angličanům a za odměnu získal správu právě nad městem Aubigny. Zámek zůstal až do revoluce ve skotském držení.
V současné době si v Aubigny toto propojení každoročně 14. července připomínají skotským festivalem. Ze Skotska sem přijíždějí dudáci, kteří hrají po boku dychtivých a o něco méně nadaných místních hudebníků. Francouzští kuchaři připravují haggis (tradiční skotské jídlo) a whisky teče spolu s vínem plným proudem.
To, co oslavují, je právě "stará aliance", přátelské pouto mezi Francií a Skotskem, jehož původ vychází ze sdíleného historického nepřátelství vůči Anglii. První písemné zmínky o alianci se datují do roku 1295, neformálně ovšem existovala již dříve.
"Šlo o vojenskou alianci, která se postupně přeměnila v alianci romantickou. Francouzi měli vždycky rádi Skoty a Skoti měli vždycky v oblibě Francouze. Jsme jako pár," uvádí Remi Beguin z Aubigny, zdejší odborník na kulturu.
Místní věří, že mnoho skotských rodin se po skončení stoleté války usadilo v provincii Berry v centrální části Francie. Některá místní jména, jako je například Turpin, jsou toho důkazem. O něco méně důvěryhodná je historka, že muži v Aubigny měli podle nařízení nosit kilt.
Další lidový mýtus pak líčí, že až do roku 1903 bylo v souladu s podmínkami "staré aliance" možné, aby si Francouzi nárokovali skotskou národní příslušnost a naopak. I kdyby toto ustanovení po technické stránce existovalo, nikdo ho nevyužil.
Skotská nezávislost je podle místostarosty Françoise Gresseta ožehavým a velmi diskutovaným tématem. "Pocitově bych řekl, že většina lidí v Aubigny je pro. Ale jedná se o komplikovanou věc. Existuje spousta faktorů, které musíte brát v potaz. Je to na Skotech, jak se rozhodnou," dodává. Jeho zdrženlivost přitom vychází z nevyřknutého přesvědčení, že úplná nezávislost Skotska se nemusí shodovat s prioritami moderní Francie.
Zejména v Paříži, přestože by se to nikdo z vládních představitelů neopovážil otevřeně říci, nejsou ze skotské nezávislosti nadšeni. Francie věří v národní stát a pohlíží podezíravě na regiony, jako jsou Korsika nebo Bretaň, které by mohly vážně pomýšlet na odtržení.
Podle politologa Dominiqua Moisiho se ovšem nejedná o pravou příčinu, proč Francie skotskou nezávislost nepodporuje. "Francie není Španělsko, kde by mohlo skotský precedens skutečně následovat Katalánsko. Francouzským argumentem proti skotské nezávislosti je náš sen o silném Spojeném království, jehož účelem je vyvažovat Německo, které je každým rokem silnější," tvrdí Moisi.
Před sedmi sty lety spojoval Francii a Skotsko společný cíl - omezování mocenských ambic Anglie. V dnešní době tato náklonnost zůstává, jen cíle se změnily. Dnes Francouz omluvně poplácá po rameni svého skotského přítele se slovy: "V minulosti jsme společně často bojovali, ale teď to není náš boj."
