Německý spisovatel Günter Grass připodobnil rozhodnutí Izraele zakázat mu vstup do země v reakci na protiizraelskou báseň k obdobným rozhodnutím diktatur v komunistickém východním Německu a v Barmě. V textu pro čtvrteční vydání deníku Süddeutsche Zeitung reakci izraelského ministra vnitra přímo přirovnává k podobnému rozhodnutí šéfa východoněmecké tajné policie Stasi Ericha Mielkeho.
Nositel Nobelovy ceny za literaturu Grass minulý týden vyvolal bouřlivé a i v Německu převážně odsuzující reakce kvůli básni Co musí být řečeno, kterou zveřejnil v několika světových denících.
Grass v ní označil Izrael a jeho údajný jaderný arzenál za hrozbu pro světový mír kvůli jeho sporům s Íránem. Kritizoval v ní současně Německo, že židovskému státu dodává ponorky, které mohou nést jaderné zbraně.
Izrael Grassovi zakázal vstup do země. Tento krok už ale vyvolal v Německu spíš odmítavé reakce, podle nichž je přehnaný a odvádí pozornost od jádra problému.
Izrael je "rozumný a důsledně uvážlivý režim, který je hrdý na svou politiku, sílu a své židovství", reagoval na Grasse izraelský ministr vnitra Eli Išai z ultrakonzervativní náboženské strany Šas. "Kdyby snad chtěl přestat s psaním antisemitských básní, rád mu v nějaké neutrální zemi vysvětlím, proč člověk, který se dobrovolně přihlásil do vražedných komand (Waffen-SS) pod vedením nacisty Heinricha Himmlera, nemá právo cestovat do země národa, o jehož záhubu spoluusiloval."
Izraelskou reakci nyní ostře odmítl i samotný Grass v textu pro čtvrteční vydání deníku Süddeutsche Zeitung. "Třikrát mi byl zakázán vstup do nějaké země," napsal Grass, a počínání Izraele tak přirovnal k počínání dvou diktatur. Vstup mu totiž prý zakázaly už jen někdejší komunistická NDR a koncem 80. let také Barma.
"Teď mě zákazem vstupu trestá ministr vnitra demokratického státu Izraele, jehož zdůvodnění nuceného opatření mi tónem připomíná rozhodnutí ministra Mielkeho," napsal Grass, jenž však ujišťuje, že to nevymaže jeho vzpomínky na dřívější pobyty v Izraeli.
"NDR už neexistuje. Ale coby atomová mocnost nekontrolovaného rozměru se izraelská vláda domnívá, že si může počínat svévolně, a dosud není přístupná žádnému napomenutí. To i Barma nechává rašit malou naději," uzavírá Grass.
