Helgoland není pro Němce jen tak ledajaký ostrov. Vznikla tam jejich hymna, později ho císař Vilém II. získal od Britů za východoafrický Zanzibar a nacisté tam měli základnu ponorek. O to větší byl zájem němců o referendum, v němž Helgolanďané rozhodovali, zda se nynější dvě části ostrova spojí v jednu.
Příznivci tohoto projektu plánovali gigantický projekt na zasypání mělčiny, která od bouřlivého přívalu z roku 1720 odděluje hlavní ostrov od zhruba kilometr vzdáleného ostrůvku Düne (Duna).
Od včerejška je jasno. Roky trvající dohady mezi příznivci a odpůrci projektu za zhruba sto milionů eur (přes 2,4 miliardy korun) skončily. Proti opětovnému spojení obou ostrovů se vyslovilo 55 procent obyvatel, zhruba o stovku víc než pro. Z 1312 oprávněných voličů se jich referenda zúčastnilo 1068.
Fanoušci odvážného projektu do poslední chvíle doufali v opačný výsledek hlasování. Za ideou rozšíření stojí hlavně hoteliéři. Pro obyvatele ostrova mají příjmy z turistiky zásadní význam.
Počet turistů ale stále klesá, stejně se snižuje odbyt levných cigaret a alkoholu na ostrově, jenž je známý také jako bezcelní zóna. Před čtyřiceti lety ročně připlouvalo kolem 800 tisíc návštěvníků ročně, dnes je to jen 300 tisíc.
Podobně za stejnou dobu klesl počet ostrovanů - ze tří tisíc na zhruba 1300. K tomu, aby mohl Helgoland fungovat jako obec, by jich potřeboval alespoň dva tisíce.
Obnovení celistvosti pevniny po stovkách let mělo vytvořit prostor pro vybudování turistických zařízení a podle investora Arneho Webera mělo skalnatý ostrov proměnit v "perlu Severomoří".
Ostrov však novou pevninu potřebuje a nyní má být vypracován alternativní plán spočívající v rozšíření samotného hlavního ostrova.
Podnikatel ve stavebnictví Weber v roce 2008 vypracoval ve spolupráci s hamburskou Technickou univerzitou plán na opětovné zasypání mělčiny pískem. Proti tomu se postavili ekologičtí aktivisté. Starosta Helgolandu, nestraník Jörg Singer, projekt naopak podporoval, protože věřil ve zvýšení přitažlivosti a životaschopnosti ostrova.
Červená skála patřila od pozdního středověku vévodství Šlesvik, roku 1807 ji za napoleonských válek obsadili Britové. Roku 1841 na ostrově Hoffman von Fallersleben zrýmoval Píseň Němců (Deutschland, Deutschland über alles...), jež se později stala jejich státní hymnou.
Ze strategických důvodů německý císař Vilém II. vyměnil s Brity maličký Helgoland za Zanzibar. Obchod tehdy mnozí kritizovali jako směnu "kalhot za knoflík".
Po druhé světové válce ostrov obsadili Britové a udělali si z něj cvičný bombodrom a někdejší německou ponorkovou základnu chtěli vymazat z mapy světa. Ponorkový bunkr a tunelový labyrint v jižním výběžku ostrova napěchovali 6700 tunami trhaviny a 18. dubna 1947 uskutečnili jednu z nejsilnějších neatomových explozí v dějinách.
Zcela zdevastovaný vrátili Britové ostrov Němcům roku 1952.
