V tom, co by mohlo být považováno za nejexkluzivnější restaurant, panují pochopitelně přísná bezpečnostní opatření. Hosté, kteří tu mají rezervovaná místa, jsou podrobováni důkladným prohlídkám. Přicházejí ve skupinkách, mobilní telefony a kabely jsou jim zabaveny, a pak jsou zkontrolováni detektorem kovů.
U stolů osvětlených svíčkami v odsvěcené kapli bývalého hradu z 14. až 15. století se jí plastovými příbory. Ale ačkoliv je Fortezza Medicea věznice s nejvyšší ostrahou, bílé víno Fattoria Sorbaiano tu teče proudem.
"Kvalita jídla je fantastická - atmosféra, lidé i to místo jsou neuvěřitelné," libuje si stolovnice Sharon Kennedyová z italské Volterry, ale původem ze Skotska, která přišla okusit speciální oběd v káznici.
Vězňové v malebném toskánském městě Volterra, obklopeném zvlněnými zelenými kopci a vilami s hnědým keramickým obkladem, vyměnili na večer pytlovité kalhoty za košile s motýlkem. Vaří přepychová jídla pro zvědavé hosty, kteří chtějí ochutnat vězeňskou stravu.
Jde o součást projektu s cílem shromáždit peníze na charitu a také umožnit trestancům, aby se naučili kuchařským a číšnickým dovednostem, které by jim umožnily snáze najít po propuštění na svobodu práci.
Od roku 2006 se vězení na několik večerů ročně mění v restauraci. Hosté si rezervují stůl v přepočtu za asi 900 korun na osobu prostřednictvím cestovní kanceláře, která také nabízí hotelové ubytování v hotelu pro ty, kteří přijíždějí z dálky
Číšníci, obklopení strážními věžemi a bezpečnostními zařízeními, se usmívají a žertují s hosty, jichž je asi stovka, servírují jim tuňákový tartar ve slupce citrusových plodů, paté se sladkým vínem a carpaccio s lístky salátu a parmezánem. Jako dezert se podává jahodový dort.
"Není to jen rozptýlení, je to víc než to," říká 39letá trestankyně Arena Aniello. Je původem z Neapole a od roku 1993 si odpykává trest za zabití. Dnes večer je z ní číšnice. "Vězeňský život je strašlivě jednotvárný - vyjdete z cely, jdete do práce, pak zase z práce - všechny dny jsou si podobné jako vejce vejci. Ale tohle je skvělá věc."
Vězeňské obědy jsou jednou z několika iniciativ Itálie, jejichž účelem je vyučit vězně v nějakém oboru. V milánské trestnici San Vittore se například ženy učí šít.
V kuchyni mezi bublajícími hrnci a rozpálenými troubami velí filipínský kuchař, zatímco vězeň Joseph Harder aranžuje na talíře plátky jemného carpaccia. "Kuchtění je moje vášeň," libuje si, ale odmítá přiznat, kvůli čemu se dostal za mříže. Kromě toho, že na něj při práci dohlíží ozbrojený strážný, platí pro něj striktní nařízení: pokud chce použít nůž, musí požádat o svolení.
Večeře tu sklízí velký úspěch. Stoly jsou zamluveny dlouho předem. Jeden ze stolovníků prý sem kvůli tomuto zážitku přivezl svou sedmičlennou rodinu z více než 200kilometrové dálky.
Třicetičlenný tým kuchařů, kuchyňského personálu, číšníků a sklepníků byl pečlivě vybrán. Ve Fortezza Medicea si odpykává trest 150 vězňů, a ti z nich, kteří sedí za zločiny související s mafií, prodejem drog a únosy se projektu neúčastní. Letos poprvé pracují s vězni šéfkuchaři z regionálních restaurantů.
Pro trestance, kteří mají v káznici také krejčovskou dílnu, divadlo a školu, je kontakt s okolním světem vítanou změnou.
"Posluhovat lidem nikdy nebylo něčím, na co by mohl být člověk hrdý, ale je to způsob, jak navázat kontakt s lidmi," míní François, který se narodil v Senegalu, a dodává, že je ve vězení "už velmi dlouhou dobu". "Ve srovnání s každodenní monotónností je to velká změna, člověk vidí nové tváře. Je to zábavnější, než trčet v cele," podotýká.
Foto: Reuters
