Slévárna Marinelli, dědička řemesla zrozeného před tisíci lety, jež se rozkládá na úpatí pohoří Abruzzy, je oficiálním dodavatelem zvonů pro Vatikán a zároveň nejstarším italským rodinným podnikem. Nedostatek pracovní síly však může toto starodávné umění ohrozit.
"První zvon signovaný Marinellim pochází z roku 1339, ale obec Agnone má tradici slévačů, která je stará deset století," říká Armando Marinelli, majitel podniku rozkládajícího se na pahorku v malém kraji Molise v centrální části země.
Na tmavé a prašné dílně není nic okázalého: uprostřed je hromada hlíny, brikety a dříví, čtyři dělníci se tu usilovně snaží rozdmýchávat ohniště nebo suší malé šedé formy, které budou sloužit k odlévání miniaturních zvonů.
Pekelné teploty
"Vatikán nám v roce 1924 udělil titul papežské slévárny a církev nám nyní dává 90 procent zakázek. Největší zvon jsme vyrobili pro jubilejní rok 2000: vážil pět tun a v obvodu měřil šest metrů," líčí s hrdostí Marinelli.
"Ročně tu odlijeme na padesát zvonů, někdy méně, když vyrábíme velké modely," vysvětluje jeden z nejstarších dělníků Antonio Delli Quadri v místnosti zaplněné od podlahy ke stropu dutými sádrovými odlitky představujícími Madonu a svaté s dekorativními vlysy.
Když jsou tyto náboženské ornamenty odlity z červeného vosku, pokládají se na "falešný zvon" ze speciální hlíny a pokryjí znovu touto speciální hlínou. Oheň zapálený uvnitř roztaví vosk podle techniky ztraceného vosku a budoucí dekorace se pak v negativu objeví na plášti zvonu.
Mezi tento plášť a o něco menší formu se potom lije roztavený bronz při teplotě 1200 stupňů Celsia.
Touha tvořit
"Zvonařství nemá nic společného s montážní linkou, musíte mít touhu tvořit," zdůrazňuje čtyřicátník Armando Marinelli, který spolu s bratrem Pasqualem vlastní podnik považovaný za nejstarší v Itálii a podle amerického časopisu Family Business za druhý nejstarší na světě.
"Problém je najít pracovní sílu: mnoho mladých přichází, ale práce je pak nebaví," vysvětluje. Podnik zaměstnává tucet lidí a patří ke dvanácti velkým zvonařstvím, která ještě v Evropě existují.
"Velké obavy máme také o to, aby rodinná dynastie nevymřela, myslíme na to neustále. Mám tři děti a dílna je pro ně zatím jen místem ke hraní!" obává se Armando Marinelli.
"Už můj pradědeček byl zvonař, ale bohužel asi budu poslední, protože obě moje děti dělají něco úplně jiného," připojuje se Antonio Delli Quadri.
Jaké je tajemství zvonu s dokonalým zvukem? "Jeho základna, odkud zvuk vychází, nesmí být zatížena ornamenty a jeho rozměry musejí odpovídat velmi přesným matematickým pravidlům. A dobrý zvonař musí být schopen nabídnout kompletní chromatickou škálu," usmívá se.
A bere dřevěnou palici a na deset velkých zvonů zavěšených v dílně sehraje obdivuhodný koncert, jehož tóny pronikají hluboko do uší. Je to pocit, který zřejmě stál u zrodu italského rčení "hluchý jako zvon".
Foto: Profimedia
