Šedesátiletá Paola Mazziniová není návrhářka pro celebrity. Ale po více než deseti letech vězení chce společně s několika spoluvězeňkyněmi prorazit do světa slávy tím, že založí svou vlastní značku oblečení.
Vězeňkyně milánské věznice San Vittore se naučily krejčovství díky místnímu programu na pomoc ženám za mřížemi a už vyrobily kostýmy pro divadlo a televizi i volné šaty a košile s dlouhými rukávy pro menší obchody.
"Předtím jsem nevěděla, jak udělat něco takového," říká Mazziniová, která by měla být propuštěna příští rok. Opatrně při tom odstřihuje řasení jemné bílé látky určené pro košili. "Nyní se chci věnovat krejčovství." Řady oblečení a krabice odstřižků visící na zdech San Vittore by mohly být úkazem jakékoli krejčovské dílny. Pouze občasná přítomnost stráží toto místo odlišuje.
Program se snaží pomoci ženám získat schopnosti pro život po propuštění, ale zároveň je také jejich práce využívána pro kostýmy v milánské
Ženy dokonce zorganizovaly vězeňskou módní přehlídku, kde stráže a pozvané publikum sledovaly modelky nosící tam vytvořené návrhy. "Příště předvedeme oblečení své vlastní značky," říká Alessandro Brevi, předseda milánské organizace Cooperativa Alice, která řídí projekt a už 15 let spolupracuje s městskými věznicemi.
Zatím jediným samostatným podnikem vězeňkyň byla řada triček se značkou "Jail Cats" s 
motivem koček nebo vězeňských mříží, která se prodávala v knihovnách nebo na ústředí Cooperativy Alice. Novou řadu podporuje italská návrhářka Anna Molinariová z Blumarine a jméno dostane později během roku.
Vzhledem k tomu, že se italský textilní a oděvní průmysl právě vzpamatovává z úderů globálních konkurentů, bude nastartování nové značky výzvou. "Problém je distribuce," říká Bravi a doplňuje, že by byl rád, kdyby Cooperativa Alice měla internetový obchod, který by její výrobky prodával.
Pro vězeňkyně, z nichž některé také pracují ve vězeňské kuchyni, je spuštění značky vzrušující záležitost. Dílna v San Vittore je každý den dlouho otevřená. "Čas tam ubíhá rychleji, než když člověk jenom sedí v cele," říká vězeňkyně Gabriella, zatímco kolem ní hučí šicí stroje a z žehliček stoupá pára.
Cooperativa Alice, která provozuje dílnu i ve věznici Milan Opera, přijímá někdejší vězeňkyně do práce na svém ústředí, aby jim ulehčila hledání práce po opuštění věznice. "Projekt je bezesporu hodnotný," napsala v e-mailu Molinariová a doplnila, že nejde pouze o estetickou stranu módy, ale i o její společenský potenciál.
Jedna dřívější dělnice si otevřela své vlastní krejčovství a úpravnu oblečení. A Brevi uvádí, že z desítek těch, které pracovaly pro Cooperativu Alice, se pouze jedna vrátila zpátky za mříže. "Je důležité pracovat ve věznici, aby člověk získal nějaké schopnosti, ale skutečný problém přichází, když vězeňkyně ukončí svůj trest a potřebuje najít práci," říká.
Ekvádorka Mariuxi, která opustila věznici San Vittore po tříletém trestu, je jednou z 30 lidí, kteří v současnosti pracují pro Cooperativu Alice. "Po opuštění věznice je těžké najít práci. Lidé jsou nedůvěřiví," říká. "Mám ráda Giorgia Armaniho. Líbí se mi jeho šaty. Třeba bych mohla jednoho dne pracovat pro něj."
Na snímcích záběry z krejčovské dílny milánského vězení.
Foto: AP
