Téměř celý svět měl v pátek možnost sledovat na obrazovkách prázdnou židli pro letošního nositele Nobelovy ceny za mír. Disident Liou Siao-po do Norska z čínského vězení nedorazil. Dnes měl převzít v Německu medaili Mordechaj Vanunu, Izraelec, jenž světu „prozradil" jaderné tajemství své vlasti. Ocenění si však také nevyzvedne.
Vanunu měl cenu pojmenovanou Carl-von-Ossietzky-Medaille převzít dnes v Berlíně. Nestane se tak. Úřady židovského státu ho do Spolkové republiky Německo nepustily.
Je tomu 24 let, kdy světová média přinesla záběry Vanunova zatčení. „Unesli mě." Tato slova si tehdy napsal na dlaň a tu přitiskl na sklo auta, kterým ho vezli agenti izraelského Mossadu.
Dostat Vanunua do vězení pomohla blonďatá agentka Mossadu zvaná Cindy, izraelská Mata Hari s IQ 140, jež se s ním cíleně seznámila v Londýně, kam se přestěhoval. Údajná kosmetička z Floridy vylákala oběť na romantický výlet do Říma, kde se Vanunua zmocnil Mossad. Následoval tajný převoz do Izraele, kde byl Vanunu za "vlastizradu" odsouzen k osmnácti letům vězení. Přes trvalé protesty z celého světa mu nebyl odpuštěn ani den.
Izraelským agentům 
Vanunua udal či nahlásil vydavatel listu Daily Mirror Robert Maxwell, když se jim jaderný technik snažil na své dovolené v Austrálii nabídnout fotografie ze zařízení Dimona.
Jedenáct let z osmnácti strávil na samotce o rozměrech tři krát dva metry, odkud byl přeložen mezi ostatní vězně jen proto, že by jinak zešílel. Nikdo z vězňů v Izraeli nestrávil v izolaci delší dobu. Vanunu, kterého sedmkrát nominovali na Nobelovu cenu za mír, se provinil tím, že v únoru roku 1986 prozradil světu velké izraelské tabu: výrobu a vlastnictví jaderných bomb.
Proslulý článek na toto téma vyšel v britském listu Sunday Times s některými ze šedesáti fotografií, jež Vanunu tajně pořídil a propašoval z jaderného zařízení Dimona v Negevské poušti. Předtím tam pracoval jako technik.
Vězení opustil v dubnu roku 2004. Svobodným člověkem však není a zřejmě nikdy nebude. Také nyní mu v cestě do Berlína za Ossietzkého medailí zabránilo izraelské ministerstvo vnitra. Mezinárodní liga pro lidská právy (International League for Human Rights), která cenu uděluje, se proto namísto slavnostního ceremoniálu rozhodla uspořádat protestní akci.
Cena v podobě medaile nese jméno radikálního německého pacifisty Ossietzkého, který dostal roku 1935 Nobelovu cenu za mír. Skončil v koncentračním táboře a roku 1938 zemřel na následky věznění.
Tím, že Izrael nepovolil Vanunuovi vycestovat, se zařadil mezi ony málo slavné státy, které svým disidentům brání přebírat ocenění za jejich statečné činy. Podobně se podle ligy kdysi zachovalo Polsko v případě Nobelovky pro Lecha Walesu a nyní jsme toho svědky u Číny a Liou Siao-poa.
Propuštění dnes šestapadesátiletého Vanunua, konvertity ke křesťanství, z vězení bylo spojeno s neobvyklými podmínkami. Nesmí mimo jiné vycestovat z Izraele, musí policii pravidelně informovat o místech svého pohybu, nesmí se přiblížit k zahraničním ambasádám a stejně tak je mu zapovězen kontakt s korespondenty.
Toho se však muž, kterého většina Izraelců považuje za zrádce, vždy nedrží, což mu vyneslo další zatčení, vyšetřování i vězení. Nyní žije v Tel Avivu. S odůvodněním, že představuje bezpečnostní riziko pro stát, nesmí používat internet (jen s povolením) ani nesmí vlastnit mobil.
Izrael začal pracovat na svém jaderném programu už krátce po založení státu roku 1948. Jaderný materiál a know-how mu dodávala hlavně Francie - zprvu otevřeně, později tajně. V padesátých letech začal židovský stát stavět reaktor Dimona na odlehlém místě v Negevské poušti. Atomové zbraně měl začít vyrábět po šestidenní válce roku 1967.
Jak velká je jaderná síla židovského státu, o to se vedou spory. Záleží hlavně na tom, kolik plutonia je reaktor v Dimoně schopen vyprodukovat. Vanunu kdysi hovořil o čtyřiceti kilogramech ročně, ale mohlo dojít ke zvýšení.
Odborný časopis Jane´s Intelligence Review došel roku 1997 k závěru, že Izrael vlastní 300-400 bojových hlavic o celkové síle 50 megatun. Jiní skloňují číslo pět set.
Švédský ústav pro otázky míru SIPRI je skromnější a hovoří o 100-200 atomových hlavic, z nichž některé jsou větší než bomba v Hirošimě, jiné jsou taktickými miniaturními bombami.
Své jaderné hlavice, o nichž nezasvěcení nevědí, kde jsou skladovány, může Izrael nasadit za pomocí tří různých zbraňových systémů.
Rakety: Systém Jericho byl vyvinut s pomocí Francie začátkem sedmdesátých let. Nejnovější model Jericho III byl úspěšně vyzkoušen roku 2008. Má mít dolet 6500 kilometrů. Sila jsou umístěna hluboko v zemi.
Bitevní letouny: Jaderné hlavice mohou nést stroje Lockheed-Martin F-15I a F-16I.
Ponorky: Pro Izrael zřejmě nejdůležitější strategický systém pochází z Německa. Jde o ponorky třídy Dolphin. Tři už Spolková republika Izraelcům dodala, další dvě se staví v Kielu a šestá ponorka je objednána. Plavidla s upravenými torpédomety jsou schopná nést jaderné střely. Ponorky pro židovský stát subvencovala z větší části sama německá vláda
