S výběrem českého a dalších nových eurokomisařů to možná nebude v létě tak horké. To by znamenalo, že rovnice nejdříve říjnové předčasné volby a až pak dohoda o českém zástupci v Bruselu, nemusí tolik vadit. Bruselský vlak se totiž zadrhává.
José Manuel Barroso, který si až příliš okatě přeje být znovu předsedou Evropské komise, nemá své vysněné křeslo zdaleka jisté. A to i přesto, že o červnovém unijním summitu dostal "jednomyslnou" politickou podporu.
"Pokud se Barrosa Evropský parlament neschválí teď v červenci, pak na podzim můžeme hledat nového kandidáta," poznamenal jeden z bruselských úředníků.
Barrosův osud nezávisí jen na šéfech členských států, ale také na vůli Evropského parlamentu. Tamní levice Barrosa, v kterém vidí přílišného liberála a zaprodance volnému trhu, buď nechtějí vůbec a nebo se pokouší hrát taktickou hru, z které by jim mohlo cosi kápnout, třeba post předsedy eurosněnu. A tak volba bude zřejmě z července přeložena až na září. A na pozdim může být všechno jinak.
Barroso má jednoznačnou podporu nejsilnějšího politického klubu Evropské lidové strany. To ovšem nestačí. Druhý nejsilnější klub, socialisté, ho zásadně odmítají. Stejně tak Zelení, kterým nestačí Barrosův boj proti změnám klimatu.
Co na tom, že právě za jeho uplynulého pětiletého období se EU dokázala dohodnout na ambiciozním cíli do roku 2020 snížit škodlivé emise CO2 o dvacet procent.
Jazýčkem na vahách jsou liberálové. Nesmíme se nechat mýlit. Liberálové v evropském prostředí připomínají v mnohém socialisty a jsou také nesmlouvavě proevropští. Teď si do svého čela zvolili belgického expremiéra Guy Verhofstada, který je autorem knihy "Spojené státy Evropské". Tedy jasný znak touhy po federalizaci Evropské unie.
Proto také odmítají jít do spolku s novou reformní stranou, kterou vytvořili britští konzervativci spolu s českou ODS. A závěrem dali jasně najevo, že Barroso je musí o své vhodnosti ještě přesvědčit.
Projdete-li bruselské kuloáry, zjistíte, možná překvapivě, že dlouholetí evropští úředníci nemají pro Barrosa často příliš vlídné slovo. Je podle nich slabý. "To velký otec jednotného trhu a společní měny Jacques Delors, to byla jiná káva," zaslechnete na potkání. Barrosa nemají rádi i někteří čeští ministři dobře znalí bruselských vod. Prý šel podle nich moc na ruku velkým státům, tedy až příliš se kvůli svému znovuzvolení podbízel.
„To Verhofstadt by byl rozhodně lepší," prohlásil jeden z euroúředníků. A proč? „Protože sdílím jeho vizi pro Evropu," dodal dotyčný. Tedy vizi stále propojenější, federální, centralizované Evropy, v které úředníkům vzroste jejich moc.
Trochu panákovitý José Manuel Barroso není oslnivý vůdce, který by dokázat strhnout davy natož k Unii čím dál vlažnější Evropany. Jenže na rozdíl od Delorse se Barroso nemůže spolehnout na dřívější jednotu uvnitř pouze dvanáctičlenné Unie. Někdejší dvě vůdčí síly, Francie a Německo, už dávno netvoří jasně profilovaný tandem. Naopak mají na věci často značně odlišný názor, například zda je lepší začít co nejdříve šetřit nebo naopak pumpovat do ekonomiky peníze.
Evropská unie by ovšem těžko hledala nového kandidáta, na kterém by se dokázala jednomyslně shodnout. Liberálně a protržně založený Barroso je pro ty, kteří vidí Evropskou unii spíše jako příležitost nikoli imperativ další centralizace, je stále přijatelnější než ostatní varianty.
Foto: ČTK/AP a tisková služba EK
