V lednu 1870 odstoupil baron Georges-Eugène Haussmann po 16 letech z úřadu pařížského prefekta. S Napoleonem III. do té doby metropoli přestavěl tak, že dosud těží z jeho odkazu, píše francouzský deník Le Figaro.
Haussmann, který vládl Paříži výjimečně dlouhou dobu, se stal symbolem autoritářského císařství s jeho silnou centralizací i bezbřehými výdaji. Émile Olivier, tehdejší hlavní ministr, žádal jeho hlavu. Napoleon svého prefekta bez milosti obětoval, ačkoli si ho velice vážil za to, co udělal pro metropoli a jeho režim vůbec.
Haussmann, který byl poněkud teatrální a megalomanský, po audienci u císaře vedl dlouhý průvod svých zaměstnanců ulicemi a pak na radnici, tehdejší sídlo prefektury, kde připravil čtyři velké registry, do nichž lidé zaznamenávali svůj obdiv k němu a vděčnost.
Od té doby se v řeči objevilo sloveso "haussmannizovat", podstatné jméno "haussmannizace" a přídavné jméno "haussmannský", které označuje jeho zvláštní styl budov, jichž bylo za jeho úřadování mnoho postaveno. Zanechal za sebou grandiózní dílo a Paříž je ještě dnes jeho dědicem.
Původem všeho byla touha Napoleona III. učinit z Paříže první metropoli Evropy. Paříž první poloviny 19. století byla městem s úzkými a křivolakými uličkami, jež byly špatně osvětleny. Takové prostředí bylo vhodné pro stavbu barikád a šířily se v něm epidemie, jako byla epidemie cholery, která udeřila v roce 1849. Důvodem byly špinavé budovy a natěsnání obyvatel ve starém centru. Napoleon III. přikládal metropoli zvláštní význam již od svého mládí. Když se po dlouhém exilu v září 1848 vracel, nesl si v podpaží velký plán Paříže, na němž zakreslil hlavní úpravy, které chtěl realizovat.
Když Napoleon III. v prosinci 1852 obnovil císařství, jmenoval v červnu 1853 Haussmanna, tehdy prefekta departementu Gironde, prefektem Paříže. Obdivoval jeho činnost při návštěvě, kterou předtím vykonal v Bordeaux, a jeho ministr vnitra Persigny mu vychválil jeho kvality. "Je velký, silný, pevný, energický a jeho duch je plodný. Tato šelma velkých rozměrů dokáže překonat všechny překážky a porazit stáda lišek a vlků, která poškozují všechny ušlechtilé snahy císařství," řekl.
Tato volba se ukázala být rozumnou. Vzájemný vztah mezi císařem a jeho prefektem není snadné pochopit. Napoleon III. vídal Haussmanna několikrát týdně. Byla to vzájemně výhodná spolupráce: prefekt býval často neústupným vykonavatelem, bez něhož by se mnohé projekty neuskutečnily, panovník měl zase nápady, ale neměl praktického a organizačního ducha. V tomto směru byl Haussmann jeho pravým opakem. Dokázal se obdivuhodně obklopit schopnými spolupracovníky a byl úžasný manažer.
Za plán nových ulic v metropoli vděčí Paříž hlavně císaři, stejně tak jako za myšlenku velkých nádraží, pařížské tržnice architekta Victora Baltarda, nemocnice Hôtel-Dieu a Opery Garnier. A také za začlenění Boulogneského a Vincenneského lesa do metropole, jakož i výstavbu parků a zahrad.
Haussmann hrál zase klíčovou roli při zdvojnásobení rozlohy Paříže a při modernizaci vodovodů a kanalizace. Všechny ulice byly vybaveny kanalizací, což tehdy učinilo z Paříže nejmodernější metropoli světa. Úspěchy světových výstav v Paříži v letech 1855 a 1867 jsou v mnohém také Haussmannovým dílem.
V roce 1870 někteří republikáni požadovali, aby byl Haussmann vyšetřován kvůli velkým výdajům, půjčkám a neprůhlednosti financování. Baron si však nic pro sebe nenechával a opustil svůj úřad méně movitý, než byl v době, kdy do něho nastupoval. Německý kancléř Otto von Bismarck a turecký sultán jej pozvali, aby u nich udělal totéž, co realizoval v Paříži. Haussmann odmítl, ale brzy byl napodobován po celém světě.
