Když Balkán nekrvácel
Kdysi tajný Titův protiatomový kryt už není tajemstvím

Hora Zlatar u městečka Konjic, které leží asi 40 kilometrů jihozápadně od Sarajeva, po desetiletí skrývala jedno z největších vojenských tajemství Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Před 33 lety v ní totiž dostavěli protiatomový bunkr, který měl v případě války sloužit jako vrchní velitelství Jugoslávské lidové armády (JNA).

O všem, ale kromě pečlivě vybraných dělníků, kteří museli podepsat slib mlčenlivosti, věděla jen čtveřice vysokých důstojníků, píše sarajevský portál klix.ba.

Když se na kryt dívá člověk zvenku, nevidí nic kromě tří obyčejných domů obklopených přírodou. Pod nimi se ale skrývá třetí největší objekt svého druhu v bývalé Jugoslávii, jehož výstavba trvala 26 let a který přišel na astronomických 4,6 miliardy dolarů.

Větší a dražší bylo už jen podzemní letiště vybudované v horách u bosenského města Bihać, které bylo zničeno za občanské války v 90. letech, a válečný přístav Lora, pečlivě ukrytý ve skalnatém pobřeží nedaleko chorvatského Splitu.

Stavba, které se říká Titův bunkr, se skládá ze tří částí, vidět je ale jen ta první. Trojice domů sloužila pro ubytování strážných, techniků a ochranky někdejšího jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita. Když návštěvník projde chodbou prvního domu, ocitne se před 1,2 metru tlustými kovovými vraty, za kterými je 200 metrů dlouhá chodba.

Ta vede do hloubky 280 metrů, kde se skrývá třetí část objektu, samotný protiatomový bunkr, který měl vydržet přímý zásah pumy o síle 20 kilotun TNT (zhruba stejně, jako měla bomba svržená na Nagasaki).

V krytu, který má půdorys tvaru podkovy, se v případě potřeby mohlo skrýt 350 nejvýše postavených vojáků a politiků bývalé Jugoslávie. Bez jakéhokoli kontaktu se světem zde mohli žít půl roku. Na ploše více než 6000 metrů čtverečních bylo připraveno na 100 ložnic, dva velké konferenční sály, ke spojení se světem sloužily přímé telefony a dálnopisy.

Nechyběly ani kuchyně nebo operační sál. A kromě zásoby 50 tun nafty pro generátory i obrovský bazén s pitnou vodou.

Všechny systémy přitom byly zdvojené, aby obyvatele bunkru nepřekvapila nenadálá porucha.
Nejluxusněji vybavená byla rezidence připravená pro samotného jugoslávského prezidenta Tita (který zde ale podle dostupných informací nikdy nepobýval, zemřel v květnu 1980, osm měsíců po dokončení krytu).

K dispozici měl pět místností - pro sekretářku a návštěvy, prezidentskou pracovnu spojenou s ložnicí, zvláštní ložnici pro Titovu později zavrženou manželku Jovanku a odpočívárnu. V celém bunkru panují ideální podmínky, teplota se drží mezi 21 a 23 stupni Celsia a vlhkost kolem 65 procent.

Když v Bosně začátkem 90. let vypukla občanská válka, chtěla jugoslávská armáda bunkr zničit.

Tehdejší velitel dokonce vydal začátkem května 1992 příkaz k demolici. "Zničte vše, co se nedá odnést," stálo v rozkaze, po kterém měli ženisté v objektu rozmístit 4,5 tuny TNT, které by bunkr srovnaly se zemí.

Několik lidí, například plukovník Šerif Grabovica, který vytrhal dráty vedoucí k roznětkám, se ale příkazu vzepřelo. Rodící se bosenská armáda tak získala naftu, jídlo i další potřebné vybavení.
A velkolepý bunkr díky tomu přežil až do dnešních dnů. Dnes je někdejší Titův kryt místem setkávání umělců z celé bývalé Jugoslávie.

Loni se zde od května do září konalo Bienále současného umění, kterého se zúčastnili výtvarníci z 18 zemí světa.

Jejich díla, která si přišlo prohlédnout přes 15 tisíc lidí, bunkr dodnes zdobí. Druhý ročník uměleckého setkání se má konat příští rok v dubnu, do té doby bude kryt, patřící dnes bosenskému ministerstvu obrany, střežit pětice vojáků.