Dohodli se, že se nedohodnou - a ještě se za to poplácávají po ramenou. Tak zní skutečné poselství ze včerejší schůzky šéfů diplomacie zemí EU v Bruselu k otázce nezávislosti Kosova. V postoji k ní je sedmadvacítka rozdělena zhruba do tří skupin. Obtížně zformulovaný společný postoj ministrů nechává vše otevřené.
EU v Bruselu opět ukázala, že ke společné zahraniční politice má ještě hodně daleko. Přítomní ministři se dle diplomatických kruhů dokázali shodnout jen na silně odlehčeném a redukovaném společném prohlášení. Má pouhých pětadvacet řádek.
Podle kompromisního textu navrženého Slovinskem, jež nyní předsedá unii, mohou „všechny členské státy rozhodnout o svých vztazích ke Kosovu ve shodě s národní praxí a mezinárodním právem". Přeloženo do běžného jazyka to v podstatě značí, že každá členská země EU si může ohledně jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova dělat, co chce, jak chce a kdy chce.
Autoři společného postoje ke Kosovu tvrdí, že jde o mistrovské diplomatické dílo. Kritici nicméně zdůrazňují, že zdánlivě elegantní formulace neretušují nic jiného než rozhádanost. Opět další příklad řešení problému „à la Brusel".
Unijní ani ryby, ani raci
Brusel se ohledně Kosova rozdělil přibližně na tři tábory. První skupina v čele s největšími zeměmi (Německo, Francie, Velká Británie a Itálie) už před „dnem D", 17. únorem, avizovala, že samostatnost nové republiky na Balkáně uzná co nejrychleji.
Jako první v Evropě tak včera učinila Francie (ve zbytku světa ji předstihl jen Afghánistán). Následovali Britové a Italové. Berlín se hodlá připojit zítra.
Druhá skupina zemí je ostře proti. O odtržení provincie od Srbska soudí, že je v rozporu s mezinárodním právem, a tudíž nezákonné. Tento postoj zaujímají především Řecko, Španělsko a Kypr.
Některá západní média řadí do druhé skupiny i Slovensko. Jeho ministr zahraničí Ján Kubiš však v Bruselu hovořil jen o stop-stavu na čtyři měsíce.
Nejpočetnější tábor tvoří země hrající zatím „mrtvého brouka". Kategorii hlavního proudu dobře charakterizuje Česká republika s vyhýbavými a téměř nic neříkajícími floskulemi příslušných diplomatů a politiků. Podle českého šéfdiplomata Praha nejprve vyčká, které evropské státy samostatné Kosovo schválí a jak se bude vyvíjet situace v Prištině.
Nová elita v Prištině žehlí diplomatické obleky
Uznávání suverénního Kosova ve světě se teprve rozjíždí, ale designovaný šéf kosovské diplomacie Hejredin Kuqi už plánuje otevírání ambasád, v první vlně jich má být čtrnáct.
Novopečení kosovští diplomaté zamíří mimo jiné do Washingtonu, Berlína, Londýna, Paříže a Říma. Tedy do zemí, které jsou nejen kmotry, ale do jisté míry i rodiči kosovské nezávislosti.
Prištině však zatím ještě chybí „maličkost", ministerstvo zahraničí. Jeho zřízení proto patřilo mezi hlavní body, o nichž tamní kabinet na své první schůzi po vyhlášení samostatnosti rozhodoval.
Foto: AP
