S rostoucím napětím kolem řešení dluhové krize eurozóny se v levé části francouzského politického spektra zostřují rétorické výpady proti spojenectví s Berlínem. Sarkozy se prý podrobuje "Prušákům" jako Napoleon III. po porážce u Sedanu.
Hlasy varují před "německým diktátem" při řešení krize a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho obviňují z "cesty do Canosy", kde se císař středověké Svaté říše římské musel podrobit papeži, a přirovnávají ho k Napoleonovi III. u Sedanu, kde se tehdejší císař obklíčený pruskými vojsky musel vzdát.
"Mluvit o diktátu Berlína je obvinění nepodložené fakty," píše v deníku Les Echos komentátorka Catherine Chatignouxová. "Hlasy z levice odsuzují údajné podřízení Paříže Berlínu. Ve skutečnosti to není Německo, ale záchrana eurozóny, kdo diktuje zesílení rozpočtové disciplíny," dodává.
Hrozba zvýšené kontroly národních rozpočtů unijními orgány probudila u levice staré euroskeptické a protiněmecké nálady. Hledání lepšího řízení, o němž se diskutuje už několik týdnů, je vydáváno za výsledek diktátu Berlína, který se tak prý snaží "prosadit svá pravidla, svůj model", zkrátka "vést politiku á la Bismarck".
"Je pravda, že kultura stability, kterou se Německo snaží naočkovat zbytku Evropy, není Francii vlastní. Úlety jejích veřejných rozpočtů to prokazují. Ale jen stěží lze tvrdit, že reformy prováděné od začátku dluhové krize jsou jako celek dálkově řízeny z Německa.
První plán na záchranu Řecka přece podstrčil prezident Sarkozy Angele Merkelové, která v počátcích krize nepochopila, že se krize rychle dotkne celé eurozóny," uvádí komentář v Les Echos.
Sarkozy v současnosti sdílí odhodlání Německa přitvrdit rozpočtovou disciplínu v eurozóně, jen předpokládá, že právo přijímat sankce zůstane národním vládám, zatímco Berlín by toto právo vložil do rukou unijních institucí.
Takové řešení by ostatně rychle uťalo protiněmecké kritiky. V podstatě jediný požadavek Angely Merkelové, který Francie musela přijmout, je účast soukromých věřitelů v dluhových zárukách, upozorňuje list.
Deník Le Monde si všímá, že prezidentský kandidát socialistické strany François Hollande a jeho přátelé zaměřují kritiku pouze na Sarkozyho, zatímco německou kancléřku Merkelovou nechávají na pokoji.
Jeden komentátor přirovnává Sarkozyho jednání s Merkelovou k "cestám do Canosy", kde se císař středověké Svaté říše římské musel podrobit papeži, jiný zase k Napoleonu III. u Sedanu, kde se tehdejší francouzský císař obklíčený pruskými vojsky musel vzdát.
Spolušéf zelených europoslanců, francouzsko-německý politik Daniel Cohn-Bendit podle listu odsoudil francouzského socialistu Arnauda Montebourga, který Merkelovou obvinil z "německého nacionalismu" a prosazování "politiky á la Bismarck".
Montebourg se utápí v útočném nacionalismu, který nemůže sloužit k ničemu jinému než jen k oživování vášní, o nichž jsme věřili, že jsou definitivně za námi. "Je to špatné kokrhání, ještě štěstí, že Montebourg není ve vládě," cituje Le Monde spolupředsedu evropských Zelených.
