Libyjská pobřežní stráž v loňském roce zadržela na moři 15 tisíc migrantů, kterým zabránila pokračovat v plavbě do Evropy a převezla je zpět na libyjské území. S odvoláním na vydání italského deníku La Stampa o tom informovala agentura APA. Itálie loni zažila strmý pokles počtu nově příchozích migrantů, do země se jich dostalo 23 371, což je téměř o sto tisíc méně než v roce 2017.
Itálie byla ještě předloni hlavním cílem migrantů, kteří prchali z Afriky před válečnými konflikty a chudobou a Libye byla výchozím bodem jejich plavby přes Středozemní moře. Převaděči využívali chaosu, který v této severoafrické zemi vládne od revoluce v roce 2011, kdy byl svržen vůdce Muammar Kaddáfí, a také relativní vstřícnosti italských úřadů. Po loňském nástupu nové italské vlády, v níž má silné slovo protiimigrační strana Liga vicepremiéra a ministra vnitra Mattea Salviniho, však Itálie zaujala vůči migrantům velmi tvrdý postoj a mimo jiné uzavřela lodím s migranty své přístavy. Hlavní migrační trasy se proto přesunuly do západního Středomoří a většina uprchlíků nyní míří do Španělska.
S pomocí peněz poskytnutých evropskými státy včetně zemí visegrádské skupiny libyjské úřady v poslední době znásobily úsilí o zastavení proudu uprchlíků do Evropy. Vláda ale odmítá plán Evropské unie zřizovat už v Africe centra pro migranty. S vytvořením takového střediska zatím nesouhlasí žádná z afrických zemí.
Migranty Libye převáží do přeplněných zadržovacích táborů, v nichž podle OSN i mnoha nevládních organizací panují nelidské podmínky. Mnozí migranti také padnou do rukou místním gangům, které je prodávají jako otroky, upozornil loni Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). "Lidé v Evropě musejí konečně pochopit, že peníze z jejich daní se využívají i na to, aby se tyto (zadržovací) tábory udržely v chodu," uvedl v rozhovoru s agenturou APA zástupce organizace Lékaři bez hranic Julien Raickman a upozornil, že Libyi nelze považovat za bezpečnou zemi.
V mezinárodním uprchlickém právu platí princip takzvaného non-refoulement. Jde o zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, kde by jí hrozilo porušení jejích základních lidských práv, ať již z důvodů náboženských, rasových, či politických. Právě tento princip je podle mnoha politiků i odborníků v Libyi porušován, a na jeho porušování se například i podle Lékařů bez hranic podílejí také ti, kteří takové nucené přesuny podporují, například finančně.
