UVNITŘ VIDEO A FOTOGALERIE. Turisté z havarované lodi u italských břehů se museli plazit po stěnách chodeb v převráceném plavidle a kolem nich létaly talíře a sklenice. Mnozí pasažéři přirovnávali scény po havárii k Titaniku a stěžovali si, že jim posádka nedala potřebné instrukce a zpožďovala spouštění záchranných člunů.
Podle agentury AP některé cestující zachránily vrtulníky, další soukromé čluny z okolí a podle svědků někteří pasažéři skákali ve tmě do chladného moře. V sobotu ráno loď Costa Concordia ležela u ostrůvku Giglio s potopeným pravobokem a na jejím kýlu je patrná ohromná trhlina.
Nácvik evakuace byl plánován až na sobotní odpoledne, i když někteří cestující byli na lodi i několik dní. "Dělali jsme si legraci 'A co když se něco stane dnes?'" řekla osmadvacetiletá Melissa Godutiová z amerického státu Connecticut.
"Viděli jste Titanic? Tak to přesně bylo," uvedla jednatřicetiletá učitelka z Los Angeles Valerie Ananiasová. Ona, její sestra i rodiče mají na kolenou temné modřiny, jak se snažili dostat k záchranným člunům skoro vertikálními chodbami a schodišti.
"Plazili jsme se potmě chodbou. Měli jsme jen blikající signální světlo na záchranné vestě," řekla její matka jednašedesátiletá Georgia Ananiasová. "Slyšeli jsme, jak se rozbíjejí sklenice a nádobí, jak lidé narážejí do zdí."
Zajíkla se dojetím, když vzpomínala, jak jí pár z Argentiny podával tříletou dcerku, protože nemohl udržet rovnováhu v naklánějící se lodi. "Chytila jsem holčičku, ale pak mě to tlačilo zpět a nechtěla jsem, aby spadla ze schodů. Dala jsem ji zpátky, protože jsem ji nemohla držet. Myslela jsem si, že to je konec a že by měli být všichni spolu," řekla. "Říkám si, kde jsou," dodala.
Ananiasovi tvrdí, že patřili k posledním cestujícím, kteří se dostali z lodi. Museli sešplhat na laně na odhalené straně lodi dolů k čekající záchranné lodi.
Pětašedesátiletá Christine Hammerová z Bonnu v Německu se třásla chladem v přístavu Porto Santo Stefano. Měla na sobě jen elegantní večerní šaty a velké turistické boty, které jí dal jeden z obyvatel Giglia, když ztratila boty při evakuaci. V kabině jí zůstal pas, kreditní karty i telefon. Řekla, že byla se svým manželem na své první vyhlídkové plavbě a když k nehodě došlo, začala právě jíst předkrm. "Slyšeli jsme náraz. Sklenice a talíře padaly. Vyšli jsme ven a řekli nám, že to není nic nebezpečného," řekla.
I další cestující potvrdili, že posádka je aspoň 45 minut ujišťovala, že jde jen o technický problém. Zkušení turisté prý ale byli přesvědčeni o opaku, brali si z kabin záchranné vesty a směřovali k evakuačním shromaždištím.
Ale posádka prý odkládala spouštění člunů, i když se loď prudce nakláněla. "Museli jsme na ně křičet, aby čluny spustili," řekl čtyřiapadesátiletý Mike van Dijk z jihoafrické Pretorie. "Stáli jsme v chodbách a nenechali nás jít do člunů. Byla to naprostá strkanice."
Cestující evakuovalo z lodi do bezpečí také pět vrtulníků. Na palubu se spustil příslušník pobřežní hlídky, který pomáhal cestujícím se dostávat do koše, v němž byli evakuováni.
Ale mnoho se nezlepšilo, i když se pasažéři dostali do člunů nebo na pevninu. "Nikdo nás nepočítal. Ani ve člunu ani na zemi," řekla Ophelie Gondelleová, osmadvacetiletá důstojnice francouzské armády. Podle ní nebyl žádný nácvik evakuace od 8. ledna, kdy se nalodila v Marseille.
Podle svědků někteří cestující zjevně v panice skákali v temnotě z lodi do moře. Na souši pasažéři nacházeli útočiště ve školách, hotelích a v kostele na ostrůvku Giglio. Cestující zcela přečíslili 1500 obyvatel Giglia a starosta ostrova Sergio Ortelli vyzval všechny, aby otevřeli své domy cestujícím z lodi. Ti odtud byli pak převáženi do přístavu Porto Santo Stefano na pevnině.
