Téměř nikdo v Makedonii nemá deset let po podpisu takzvané ohridské rámcové smlouvy strach z etnických poměrů v zemi, tvrdí studie makedonského centra pro mezinárodní spolupráci. Smlouva, která ukončila v roce 2001 konflikt s albánskou menšinou, přispěla k rostoucímu počtu Albánců zaměstnaných ve státní správě a studujících na vyšších stupních vzdělávacích institucí, napsal zpravodajský portál SETimes.com.
"Situace se výrazně zlepšila, nyní je ale problémem životní standard. Hospodářské situaci by se měla věnovat větší pozornost, právě to obyvatele nejvíce znepokojuje," řekl Medžit Dautovski. Duatovski vlastní zlatnictví v části metropole Stara Čaršija, kde se tradičně střetávali Albánci, Makedonci, Turci a další etnika.
"V roce 2001 život v Čaršiji upadal, lidé se báli sem přijít... Nyní Čaršije ožila, kavárny a obchody jsou otevřené," prohlásil etnický Makedonec Borko Gavrilovski, který v Staré Čaršiji vlastní krám s kožešinami. Gavrilovski tvrdí, že řada věcí, jako jsou dvojjazyčné nápisy, se před deseti lety zdála nemožná, ale "nyní to vnímáme jako normální a dobrou věc, která je tou správnou cestou".
Podle ohridské smlouvy podepsané 13. srpna 2001 změnila Makedonie preambuli ústavy a přijala zákony ke zlepšení mezietnických vztahů a ku prospěchu komunit etnických menšin. Zákony upravily užívání jazyka a vlajek menšin, uznaly univerzitu v Tetovu a amnestovaly albánské povstalce.
Ukončily také narůstající napětí, ne nepodobné situaci v tehdejší srbské provincii Kosovo. Od ledna do listopadu docházelo ke střetům albánské Osvobozenecké národní armády (UÇK) s ozbrojenými složkami makedonského státu, vyžádaly si řádově dvě stovky obětí.
Významnější zákony jsou teď na základě dohody přijímány za použití "Badinterova pravidla", které Albáncům zaručuje právo veta na otázky týkající se jejich kultury, vyznání, jazyka a vzdělání. Makedonská vláda navíc souhlasila s novou územní reorganizací okresů, které v některých oblastech Albánce spojují do většiny.
"První čtyři roky působily dojmem, že povahu takovéto mezinárodně zaručené smlouvy vítá každý. Jak čas plynul, politické špičky, jedno zda Makedonci či Albánci, se začaly nenuceně chovat podle principů tohoto dokumentu," řekl Besim Ilijazi, šéfredaktor albánskojazyčného deníku Koha.
Pozitivní diskriminace?
Ilijazi nadále chválí výsledky - rostoucí počet Albánců ve státní správě a na vysokých školách, úřední používání albánštiny a decentralizaci. Řada Makedonců ale tvrdí, že dohoda jim byla vnucena s vážnými dopady na jejich existenci.
"Změna v preambuli ústavy ponížila Makedonce v jejich vlastním státě na 'etnickou komunitu', načež rozhovory sponzorované OSN týkající se neshod kolem našeho názvu se změnily ve vyjednávají o jeho změně," prohlásila Mirka Velinovská. Mnohé země i Evropská unie totiž neuznávají stát pod prostým názvem Makedonie, ale většinou jako Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM). A to na popud Řecka, neboť historický region Makedonie se rozkládá z významné části také na území jejich státu a rovněž v Bulharsku; a Řekové se bojí, že by si makedonský stát v budoucnu tato území mohl nárokovat.
Slabinou smlouvy, která je kodifikovaná v ústavě, je 20procentní kvóta pro Albánce ve všech sociálních oblastech a institucích, domnívá se Vančo Šehtanski z politické strany TMRO. Stanovené kvóty podle něj ukazují, že naplňování kvantitativních požadavků jde často na úkor kvality, což zpomaluje sociální pokrok.
Šehtanski také prohlásil, že kvůli rámcové smlouvě přišli Makedonci zčásti o suverenitu. "Pokud Makedonie, kandidát na členství v Evropské unii, byla nucena přijmout tuto smlouvu, na základě vzájemnosti by měly totéž učinit sousední země, plnohodnotní členové EU a NATO s početnými menšinami Makedonců."
