K volebním urnám se v Rakousku chystají i teprve šestnáctiletí a sedmnáctiletí. Před nedělními parlamentními volbami mnozí z nich sledovali televizní debaty i facebookové stránky politických stran, baví se o politice s rodiči i mezi sebou a řádnou průpravu dostali i ve škole. Svou přípravu na volební akt popisovali ani ne osmnáctiletí vídeňští gymnazisté. Všichni se shodli na tom, že za možnost spolurozhodovat o osudu své země už v tak mladém věku jsou rádi. Rakousko se v roce 2007 stalo první zemí Evropské unie, která umožnila volit už šestnáctiletým na všech úrovních.
Několik prvovoličů potvrdilo, že se o politiku začalo zajímat s nabytím aktivního volebního práva. "Politiku jsem začala sledovat právě proto, že mohu volit od 16 let," řekla nyní sedmnáctiletá Barbara Šulová z vídeňského dvojjazyčného reálného gymnázia Školského spolku Komenský, které navštěvují většinou studenti z rodin s českými kořeny. "Bavíme se o tom i u nás doma a sledujeme spolu televizní debaty."
Na volby se těší, stejně jako její spolužák Sebastian Chmel, který se už loni zúčastnil prezidentských voleb. "Jsem za to rád, protože mohu ukázat svůj názor na politiku a ovlivnit, kdo by mohl být ve vládě," poznamenal mladík.
Podle jeho kamaráda Tobiase může snížení věkové hranice pro voliče ovlivnit i výsledek voleb, protože mladí lidé mívají na mnoho otázek jiné odpovědi než starší generace. Uvedl ale i případ, kdy mladí lidé svůj názor nevyjádřili v dostatečném počtu. "Zažil jsem, když se rozhodovalo o tom, zda bude pokračovat povinná vojenská služba. Mladí, kterých by se to týkalo, hlasovat nešli, a rozhodovali o tom ti starší, kterých se to už netýká," uvedl Tobias. Narážel tak na referendum z ledna roku 2013, kdy Rakušané dostali možnost zrušit půlroční vojenskou službu. K hlasování se dostavili spíš starší lidé, kteří rozhodli, že povinná vojenská služba zůstane.
Student Leonard připouští, že leckoho v 16 letech veřejné dění zajímat nemusí. "Někteří v 16 letech ještě nesledují ani zprávy a je jim to úplně jedno. Další jsou zase rádi, že mohou volit už od šestnácti, protože mohou něco udělat pro stát," řekl Leonard. On sám patří do druhé skupiny a politiku sleduje ve zprávách a někdy také na Facebooku.
"Já mám některé strany lajknuté," přidal se Tobias. "Ale příliš jejich příspěvky nesleduji, protože se mi zdají moc subjektivní. Hodně informací čerpám i z novin, i když ty také nejsou úplně objektivní, protože mají své oblíbence," přemítá poučeně.
"O politice se bavíme i ve škole. Dozvídáme se o tom, co která strana prosazuje. Rozdělíme se do skupin, z nichž každá reprezentuje jednu stranu a tu pak prezentuje," přidává se gymnazistka Christine Wallischová.
Učitel dějepisu a občanské nauky Mojmír Stránský to potvrzuje: "Možnost voleb pro ně znamená, že začínají uvažovat o politice, co pro ně znamená, a začínají si uvědomovat, že jejich hlas může něco změnit."
V Rakousku je přitom občanská nauka součástí dějepisu až pro žáky od 18 let, poukazuje Stránský na nedokonalost rakouských školních osnov. Záleží tak jenom na iniciativě jednotlivých učitelů, zda začnou do politiky zasvěcovat třeba už i patnáctileté žáky. "Oni sami říkají, že informací o fungování systému mají méně, než by potřebovali," tvrdí pedagog.
V debatách se studenty se Stránský nevyhýbá ani konkrétním politickým událostem a jejich vlivu na preference jednotlivých stran. "Například léto 2015 znamenalo v Rakousku automatický nárůst podpory Svobodné strany Rakouska (FPÖ), která se vymezovala vůči imigraci nejvíce," pokračuje kantor. Má ale i zkušenost, že jeho žáci sice jednotlivá témata dokážou pojmenovat, ale často je pak nedokážou přiřadit k jednotlivým stranám. "To je ale myslím něco, s čím bojuje i dospělý volič," konstatoval s úsměvem učitel.
