Že děti zneužívají jen muži? Kdepak, to je jen klišé. Také matky, učitelky či opatrovnice se prohřešují na dětech. Německá veřejnoprávní televize ARD líčí ve svém dokumentu "Mami, přestaň s tím! (Mama, hör auf damit!) osudy dvou obětí. Film, který byl odvysílán v pondělí večer, boří jedno tabu. A jde "až na krev".
Když se Axel svému otci svěřil, že ho matka zneužívá, zmlátil ho tak, že ho skoro zabil. Díval se na to jinak. Matku prý svedl on. Chlapci bylo tehdy deset let. O čtyřicet let později sedí Axel na bílé pohovce a nabízí před kamerou pohled na téma, které patří k absolutním tabu.
Matka ho zneužívala dlouhé roky. Brala si ho k sobě do postele a nutila ho k různým sexuálním praktikám. O stejných zkušenostech vypráví i Andrea. Když se narodila, bylo její matce pouhých 17 roků. Otěhotněla s jedním zahraničním vojákem, který po skončení svého nasazení v Německu zmizel do své vlasti.
Andrea byla v očích okolí bastard. Její matka už nepoznala jiného muže. A tak si svou touhu po lásce a lidské blízkosti ukájela na své dceři - až k sexuálnímu násilí.
V zažitých představách drtivé většiny lidí bývají sexuálními oběťmi ženy. Málokoho napadne, že by to mohlo být také jinak. Ženy jako pachatelky? Ale kdeže... Experti však hovoří jinou řečí. Přibližně 15 až 20 procent případů sexuálního násilí jde na konto žen. Většinou jsou to matky, které zneužívají své děti.
K udání nebo dokonce odsouzení nedochází v těchto případech téměř nikdy. Často se oběti příliš stydí, je jim vyhrožováno.
Také u policie a soudů je všeobecně rozšířený názor, že ženy nejsou něčeho takového schopny. Navíc, nikdy nelze na první, ba ani druhý pohled snadno rozeznat, kde končí mateřská láska a starostlivost a kde začíná zneužívání.
V dokumentárním filmu televize ARD, jehož autorkou je Stephanie N. Linkeová, hovoří Axel a Andrea poprvé veřejně o svých zkušenostech, o tom, co to znamená, když vás zneužívá člověk vám nejbližší. Vznikl film, který stejným dílem divákem otřese i ho překvapí.
Autorka dokumentu nechává oběma protagonistům dost času. Poklidně líčí paralelní svět svého dětství, za který se stydí a současně se cítí vinni. Otevřeně vyprávějí, jak mateřská láska přecházela v násilí. Jak se snažili to v mysli potlačit, ale prožité je po letech znovu dohánělo, ochromovalo a ničilo.
Režisérka své protagonisty nešetří. A ti zase nešetří diváky. Vyslovují věci, které se zdají nevyslovitelnými, snaží se dát šokujícím prožitkům podobu slov.
Axel byl v rodině nejstarší dítě. Navenek se zdá, že je o něj skvěle postaráno. Rodiče se angažují pro vesnici, v níž žijí, v neděli chodí do kostela, matka tam zpívá v chóru. Manžel jí je ale nevěrný.
Axerlovo zneužívání se postupně stupňuje. Matka ho bije, aby ji uspokojil. Chvílemi mu je na zvracení, ale to je jí jedno. Když se pokouší z postele utéci, chytne ho a schytává rány. Týrání přestává až tehdy, když si něm začínají šeptat lidé ve vesnici a policie zahájí vyšetřování.
Podobné zážitky má i Andrea. Ve filmu popisuje paniku, která ji přepadala, když se s matkou ocitla v koupelně. Zneužívání líčí tak detailně, jako by to bylo včera.
Už 12 let je v péči terapeutky, kterou kvůli dokumentu zbavila mlčenlivosti. Ta se snaží Andreiny traumatizující zážitky zařadit do širšího kontextu, takže film získává na větší autenticitě.
"Zničila mě. Je to jako by matka své dítě zabíjela," svěřuje se Alex. Poslouchat příběh Alexe a Andrey bolí...
